naše otisky mají své hloubky ruce dávají s jistotou jíst nestálost bere vlastní duši pohasíná a odchází světélkuje bílá přes zemi krásného ticha Nový objevitel jako ztroskotaná bárka Určitě zahlédneš červené jablko jak padá na zem vtiskuje svoji zralost na tvoje ruce