Bratislava

Nikde jinde na Zemi nejezdí autobusy v tak zběsilém tempu. Řidiči mají v očích tetelící se žár výfukových plynů a prsty jim nervózně skotačí po okruhu volantu. Jako had před útokem hypnotizují zpětná zrcátka a v nich nekonečný zástup nových servismanů na každé zastávce. Čas se táhne jak odhozená žvýkačka na rozpáleném asfaltu. V tom se ale zvedají ruce chlápků, co vymělili kola, a lízátko s nápisem "BREAK ON" mizí z dohledu. Lýtkový sval napnutý k prasknutí dostává impuls PODLAHA. Cizince poznáte velmi snadno. Je to ten, ce se zapomněl včas a pevně chytit.

Při mém svižném průletu celou délkou IKARUSU ( konečně jsem pochopil jeho název ) jsem byl setrvačností usazen na zadní sedačky a poučen fyzikálními zákony, se raději celou cestu křečovitě držel madla před sebou. Dobře jsem udělal, protože se mi při mém prvním přejezdu Dunaje po Novém mostě, oči zachytily do vírů na hladině a nebýt toho pevného bodu, určitě bych zmizel někde za branami časoporstorových spirál tohoto světa. Z té řeky něco sálá, něco v ní tepe a láká člověka, aby se na ni díval. Uklidňuje a děsí zároveň. To plynutí hmoty dává člověku smysl bezeslov, jaro, léto, podzim, zima, řeka, mlha, mraky, déšť. Jako by zde nebylo místo pro otázky, dokonalý systém bez a zároveň od boha.

Za řekou, za tou krásnou řekou, hranící ráje a pekla, se ovšem rozkládá obludná hradba lidské pýchy a blbosti. Smrtící monument na mrtvé, vyprahlé zemi. Háček, který museli spolknout generace před námi a který už nelze vytáhnout z hladového jícnu. Jeho protihrot drásá duši každým svým pohybem neposlušným svalům rybáře. Je zaseknuto. Zorničky kolemjdoucích ve tvaru čtverců, místo rukou a nohou drátové modely, v hlavách…co v hlavách ? Jaká síla musí tlačit na poklici tohoto Papinova hrnce, když musí udržet všechnu tu žluč a marast obyvatel labyrintu v tajnosti ? Jen večer jde slyšet na záchodech pravdu. Veřejná zpovědnice odsouzenců v izolaci.

Mám rád Děvín. Vyhlídku ze skaliska na meandry a mělčiny Dunaje, po němž po proudu pluje světly ověšený kolesový parník Presburg do Pešti. Na obloze zůstává pružek dýmu, má nit vedoucí k tobě.