přišla když mlčel u ohně vyl v duchu zpíval ze samoty slova se poztrácela rozsypaly noty opodál společnost tak náhle k nesnesení očistec na zemi že Boha nikde není však ještě dýchal noc co nad hlavou mu stála jen jeho tichá píseň uvnitř umírala však ještě dýchal noc pod bání všehomíra a pod nohama rostla černá díra kraj lomu Mořina kde smrt je zakázána
v tom náhle objala jej z hvězd průsvitná panna
v tom náhle líbala štěrk jisker pršel z nebe přišla jej vzít si a nabídnout mu sebe promísit těla dech duše nechat srůstat svou září prostoupit přes vlasy dlaně ústa rozčesat po větru hvězd koní plavé hřívy do pouště vytrysknout jak mocný pramen živý a potom pominout jen do čistého bytí kde není těl a smrti kde slunce plné svítí kde zář jde nekonečná tam přes závoje věků proč duše vytržená se vracet ke člověku ?
přišla když mlčel
co říci ? a komu ?
ráno jej našli
mrtvý kámen v lomu
Epilog
Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'bříza', 13.09.2006 11:45.