Když se meziparalélní vchod uzavřel, stál už major Karel Pokorný na zemi.
„Dobrý den pane majore. Tak jak je na tom podplukovník?“ zeptal se ho kapitán Jan Skácel.
„Už je skoro v pořádku. Zbývá mu jen, aby se dostal do kondice, kterou měl před zraněním. Ale máme problém. Zítra se sejde kvůli té naší poslední akci komise. Já , nadporučík a podplukovník jsme před ní předvoláni.“
„Zatýkání pokračuje. Pro vodboj je to moc špatný,“ řekl kapitán a major se myšlenkami přenesl do oné noci, kdy se v jednom domě strhla divoká přestřelka s gestapáky i německými vojáky.
  Druhý den brzo ráno vstoupila trojice mužů v uniformách do velké místnosti, v niž už u stolu seděl plukovník Clark Davidson, který byl nadřízeným těm, co působili v paralelním světě. U druhého stolu, co byl matně osvětlen seděla trojice postav. Na desce stolu před nimi byla cedulka se jmény a hodností. U stropu tiše hučely otáčející se vrtule větrání, jejichž míhající se stíny vrtule dopadaly na muže a stoly.
„Dobrý den pánové. Vítám vás na mimořádné zasedání zvláštní komise. Vše co zde bude řečeno podléhá utajení prvního stupně,“ oslovil přítomné muž sedící uprostřed trojice, načež představil sebe i své dva kolegy.
„Problémy bude dělat ten vlevo. Ten vlastně inicioval tohle všechno,“ šeptl plukovník Davidson sedící trojici mužů. Onen muž nalevo, před kterým byla cedulka: GENERÁL STEVENSON se hned ujal slova.
„Jako mí kolegové jsem měl možnost si důkladně prostudovat vaše hlášení o akci i videozáznam z oné akce. Bylo to dost akční a jako námět k akčnímu filmu skvělé,“ pronesl jízlivě a pokračoval: „Pane podplukovníku. Chtěl bych od vás slyšet, kde konkrétně ve vaší akci nastala chyba.“
„Pane generále. Kdyby se tam nečekaně neobjevili Němci akce by proběhla přesně podle plánu,“ odpověděl podplukovník Michal Novotný.
„Říkáte nečekaně. Vy jste opravdu nepočítali s tou eventualitou, že by mohlo do toho domu vtrhnout gestapo?“
„Že by mohlo nastat prohledávání všech bytů i sklepů, s tím jsme vopravdu nepočítali.“
Poté si vzal slovo muž, před nímž byla cedulka: GENERÁL HALL.
„Pane nadporučíku, co bylo vašim úkolem při té akci?“
„Mým úkolem pane generále bylo přes monitory sledovat vnitřek domu. Tedy přesně obyvatele domu a případně varovat pana podplukovníka s majorem, kdyby někdo z nich třeba vyšel na chodbu,“ odvětil nadporučík Mirek Vincent.
„Kdy jste zpozoroval příjezd Němců?“ zeptal se muž sedící před cedulkou: GENERÁL WYNN.
„Až v ten vokamžik, kdy dojeli před dům. Máme k dispozici jen jedno miniletadélko. A to bylo přímo nad střechou toho domu, aby mohlo snímat jeho vnitřek.“
Sotva nadporučík odpověděl ozval se plukovník Davidson: „O druhý miniletadélko jsem  už před časem žádal. V případě vážnější poruchy jsou ohroženy všechny akce.“
„To jsem však nepatří. My tady řešíme zcela něco jiného,“ řekl ostře generál Stevenson.
„Jen jsem chtěl upozornit, že kdyby při této akci bylo k dispozici i druhý takovýhle přístroj, tak by se dalo možná dalo předejít k tomu čemu došlo,“ nenechal se odbýt plukovník.
„Já si myslím, že se dalo. A právě teď se dostáváme k té chvíli, kdy jste podle mne za včas nezareagovali na hrozící nebezpečí,“ pronesl vážně generál Stevenson a major Karel Pokorný vycítil generálův pohled.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI