LiTerra

Světlemodrá plála a vysílala signály. V jezeře začaly kvést vodní fialky a sedmikrásky, vyrazily nad vodní hladinu. Tmavě modrá ryba arachnejského původu právě vhodila do prostoru růžovou bublinu. Bylo poledne. Lesohvězda vyslala další zprávu na kometu, která se blížila nezadržitelně k jezeru. Astronaut Fernando měl plné ruce práce s přesazováním kapříků do větší kádě s kapalinou jménem živá voda. Albatros právě přistával... Při letu se mu zdál sen, sen o krásné volavce, bílé, s křídly jako sníh. O tom, jak ji vyzval nad hladinou k tanci a máchnutím křídel byli v objetí... Krásně zpívala a sladce voněla, její oči byly jako černé korálky navléknuté na zlaté nitce.Zelenožluč se pohnula, prohrábla si vlasy a shodila do jezera toho protivného šneka, co jí šeptával smutné zprávy o příchodu Mizodějců. Byli to oni, co nasadili černého štinka do jezera a začali těžit vodní perly. Bouchly dveře. Jsem konečně doma, zašeptala Julie, položila velký, lety otřískaný kufr na zem a začala ihned zalévat květiny. Celou tu nekonečnou cestu z Planetky myslela na to, jak všechny ty roztodivné květiny zavlaží a pohladí, byly to nekonečné chvíle, ale už je to pryč. Je konečně doma