Dílo #30108
Autor:Lucitta
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:18.08.2006 09:52
Počet návštěv:913
Počet názorů:4
Hodnocení:3 1

Prolog
... zase tak trošku tajemna
Noc čarodejnice

Blížila se ta noc, noc plná tajemna, kouzel, skrytých přání, snad i strachu… Očekávala 30. duben s napětím, nejenom kvůli svým šestnáctým narozeninám, ale konečně se dostane do kroužku vyvolených.

Ve škole byla brána spíš jako podivínské strašidýlko, tichá puťka s neupravenými havraními vlasy, spíš štíhlá, i když nějaké to kilo navíc měla. Zato její oči zářily pod hustým obočím jak dva ledově zelené smaragdy. Člověk by si jí v těch ošuntělých, beztvarých hadrech ani nevšiml, dokud se mu nepodívala očima až na dno duše… Její pohled mrazil i pálil zároveň a ona sama netušila, proč se od ní všichni odvrací, netušila tu sílu, kterou dokáže dát do toho jediného pohledu…

Probudila se zmatená. V celém těle cítila horko, i když studený pot jí tekl stroužkou po zádech. Dnes, dnes by se to mělo stát… Už nějaký čas jí na tuto událost připravovali, rukou jí prošly stohy knih i několik starých rodinných tiskopisů. Některé pasáže byly stářím tak špatně čitelné, že nebylo možné jim porozumět, ale nevěnovala tomu velkou pozornost. Důležitá pro ni byla především hierarchie a pocit moci, že ona je určitě ta, které připadne místo mezi těmi nejvyššími. Zaslepená touhou si spíš prohlížela obrázky než četla důležité formule. Však se dnes večer dozví všechno, co bude potřebovat…

Odmalička cítila, že je jiná. Ostatní ji měli za blázna, ale ona věděla, že ji čeká osud, jako většinu žen v jejich rodu, osud čarodějnice… Osud, který jí byl přidělen dávno předtím, než se narodila…

Stmívalo se, měsíc se houpal na obloze a hvězdy sem tam vykukovaly zpoza těžkých hustých mraků. Byl to zvláštní okamžik. Celá rodina byla nezvykle tichá, připravovala se na nadcházející obřad. V černých kápích tiše vklouzli vstříc noci. Skoro nedýchala… Během hodiny prošli lesem na rozlehnou mýtinu, kde byl již zapálen oheň. Podle základních instrukcí věděla, že se musí svléknout. S nepříjemným pocitem, že si jí prohlíží hned několik párů očí se začala pomalu svlékat. Během chvíle stály u ohně ne jedna, ale hned tři nahé, mladé dívky. Překvapilo ji, že nebude sama na tomto ceremoniálu, ale soustředila se radši na něco jiného. Však hierarchie klanu je složitá a každá bude mít svoje místo. Během chvíle byly pomalovány znaky, kterým moc nerozuměla. Byla jí zima a začala se trochu bát. Blížila se půlnoc, tajemný zpěv přítomných a pohupování do rytmu bubnu ji ukolébalo do zvláštního transu.

Hodiny v dálce začaly odbíjet půlnoc. Všechny tři stály vedle sebe. Nejvyšší je vyzval, aby poklekly. „Teď, teď to přijde,“ chvěla se vzrušením. Blížil se čas oběti, než budou moci být nové družky přijaty do komunity. Jenže neviděla nikde žádného králíka, nebo slepici, kterou si jako vhodnou oběť představovala. Najednou jí projela hlavou myšlenky jako blesk. Zorničky se jí rozšířily, „vždyť při tomto obřadu je nutná jiná oběť než zvířecí!“ Chtěla utéct, ale bylo už pozdě, nejvyšší jí hrubě zkroutil ruce dozadu a svázal zápěstí. Hodiny stále odbíjely, oči se jí zalily slzami. Takhle ne, takhle nesmí skončit, „proč zrovna já? Proč ne ty dvě druhé?“ Dech se jí prudce zrychlil, tohle ona nedopustí, ona nebude obětí…

Zhluboka se nadechla a vyrazila vpřed. Odkopla několik přihlížejících, než se zorientovali, běžela lesem jako o závod. Větvičky se jí zarývaly do nahého těla. Necítila bolest, cítila jen strach a touhu, touhu přežít.To ji hnalo nadlidskou rychlostí. Upadla. Jednou, dvakrát, přestala to počítat. Ruce měla zezadu rozedřené do krve od provazu, ale přestávala tu bolest vnímat. Uviděla pár pohybujících se světel. Silnice. To určitě musí být silnice. S vypětím posledních sil k ní doběhla a zhroutila se uprostřed asfaltu. Auto prudce zastavilo, vystoupil muž. Neviděla mu do tváře skrze světla reflektorů. Vytáhnul deku a přikryl ji. Nebyla při smyslech, ani schopná vyslovit souvislou větu. Slyšela jen konejšivá slova. Sesunula se vzadu na sedačce, hlavou jí vířily tisíce myšlenek. Pomalu se začala uklidňovat, v autě cosi krásně zavonělo, sladce, kořeněně, tajemně, co to jen je, nemohla si vzpomenout. Tuhle vůní přeci zná, toho muže také zná, ale odkud? Vzpomněla si, příliš pozdě. Strýček z Moravy dnes v noci měl dorazit později….

Nazítří vyšla v novinách krátká zpráva. V lese bylo nalezeno ohořelé tělo, byla v něm identifikována šestnáctiletá dívka z místní vesnice. Předpokládá se, že spáchala sebevraždu… Nikdo se nad tím nepozastavil… vždyť stejně byla divná…

 

 

 

 

 

 

 

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Lucitta', 18.08.2006 11:01.

Názory čtenářů
18.08.2006 10:14
muclicka
četla
18.08.2006 11:54
Albireo
četl - s napětím
18.08.2006 12:29
Dominika
pro divnou dívku...:)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)