Dílo #29957
Autor:Jan Urban
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:13.08.2006 22:07
Počet návštěv:1029
Počet názorů:3
Hodnocení:4

Prolog
Když duše pustí tělo své a rozloučí se nad hrobem, tak chodí zmatena sama sebou. Má strach a je smutná ze slz živých. V ten čas se objeví v prostoru brána, se stoly a těmi, kteří prošli již dříve. Ti se zvednou od stolů, aby osušili poslední slzy a uvedou nově příchozího do nového světa. Pro každého přichází ti, kteří ho milovali a on bude chodit pro ty, které miloval.
Již dnes můžu vytušit, kdo mi přijde naproti a komu já vyjdu vstříc. Ta brána je, to vím, vždyť do ní nahlížím.
Slzy pro mrtvé
Když pohnou se hroby
v mysli naší
obava duši zahltí strachem
ve kterém pláč najde své místo
a pod pláštěm víček
slzy zahltí tu obavu
z onoho dne
který jednou zaklepe neodbytně.

Pak pohne se hrob náš
v čísi mysli jiné
a my si vážit budeme
pláče a slz duše vystrašené
neboť vytušíme
že nadejde čas
k tomu
abychom uchystali stůl
pro novou návštěvu
kterou uvítáme s úsměvem.

Názory čtenářů
13.08.2006 22:22
Hana
mám z toho rozporuplné pocity... nahání mi to strach a nabízí útěchu...
14.08.2006 08:34
Poutník
***
15.08.2006 06:46
Boterka
ano, strach, a proto odcházím

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)