Odstíny staré země

Už má jen málo co říci

trávou zarostlá pěšina

žloutnoucí starý snímek

ospalá končina

na konci bez tečky

Kdy jsem ji ještě uměl

odříkat z paměti?

Zabloudila v mých žilách

vrostla mně poznenáhlu

do pleti

Ochable řadí se v hlíně

spadané šupiny

kde dřív nic neviděl

na oči hněv

ten žalující

Úhledně do slok

srovnává slunce rýmy

Bez spásonosných vod

hořký kraj bez úrod

dýchá  jen jednou plící

Na snímku zvěčnělý

v odstínech staré země

z dálky doléhá ke mně

už jenom tenký hlas

Čára se zhoupne v neskutečno

Na konci konců

vyčkává sráz