Dílo #2985
Autor:Honey
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Pohádka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:31.01.2004 00:35
Počet návštěv:673
Počet názorů:4
Hodnocení:5

Večerník
Žila byla jednou jedna víla. Malá a křehká, ze které něha sálala, jen co jste pouhým okem na ni zdálky pohlédli. Vyzařovala z ní tak moc, že přetékala široko daleko až do celého světa.

Ta víla tančila v jednom malém lese. U jezírka, ve kterém byla křišťálově čistá voda. Čisťounká jako čerstvě napadaný sníh. A tančila lehce, sotva se dotýkala země…

Chodíval ji pozorovat každý večer. Ona ho však neviděla. Doslova se opájela tancem. Neviděla ho, ale on byl přitom všude. Skrýval se a zároveň o sobě dával neustále vědět. Musela ho cítit všude. Snad o něm věděla…

…Ukájel se pohledem na tu krásu…

…Když tančila a plně se oddávala větru…

…Měla oči jako studánky…

Každičký den na ni dával pozor. Staral se o to, aby jí nikdo neubližoval. Nevěděla o tom. Tajně ji chránil…

Jednoho dne se ale přiřítila velká mračna a kde se vzal, tu se vzal na hladině jezera se objevil vodník. A lákal malou vílu k němu domů.

“Pojď se mnou, maličká,tady zmokneš a nastydneš…”, pravil.

“Ne, pane, já zůstanu tady,” odpověděla.

Tvářila se odmítavě, i když se na její tváři objevil letmý náznak úsměvu…

Ještě chvíli ji přemlouval..

“Nuže, dobrá tedy! Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém,” pravil majetnicky a vystoupil na břeh. Víla na něho jen vyplašeně koukala. Se strachem v očích…Chytil ji za ruku a se škodolibým smíchem si ji přitáhl k sobě. Než se stačila vzpamatovat, vzal ji do své náruče.

“Pomoz mi, Večerníku…” byla její poslední slova. Dál už nestihla říct nic. Vodník ji stáhl pod hladinu.

Ale volala jeho. Byl nezkrotný. Byl tajemný vládce tmy. A jmenoval se Večerník.

…Tak přece jen o něm věděla.

…Teď však patřila vodníkovi.

Dny plynuly a od té doby, co zmizela byl les každý večer tichý a smutný. Bez ní tak prázdný…

Věděl, že ho víla potřebuje, ale nemohl ji pomoci. Nemohl dělat vůbec nic. Vládl jen tmě a večeru. Ne však zlým vodníkům. Ani křehkým vílám…

Neustále na ni vzpomínal. Myslel na její oči. Snad ty by mohly…

Jezero zneklidnělo. Voda se zčeřila. A pak se ta víla objevila na hladině. Znova. A opět v celé své nedostupné a oslnivé kráse. I s vodníkem. Byl to zázrak…

…Asi se chce podívat na to, jak tančí. A ukájet se pohledem na tu krásu. Stejně tak, jako on…

Stále ho nemohla vidět. Byl skryt kdesi ve tmě. Snad kdyby se ho pokusila dotknout…

Byla v moci toho vodníka.

A on ji velmi miloval a bojoval o její spanilé srdce.

A bojuje o něj dodnes…

Názory čtenářů
31.01.2004 10:30
fungus2
Zdařilé. TIP
31.01.2004 16:11
Adriana
Pohádky já ráda. Zvlášť tak pěkný. Tip*
31.01.2004 16:27
Albireo
Krásně romantické! Tak jaksi medově
*
01.02.2004 21:05
skleboun
hezke :)
*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)