Prolog |
Sem tam je vidět na smutných domech půlnoční světlo. Je malé, stejně jako sny, toho co bdí. Nikdo netuší, že stařec je opět mlád, má úsměv na tváři do doby, než únavou mu hlava poklesne. A to je čas pro můry marnosti, které ho budou dusit do chvíle té, než zahouká sýček. Ví to můry a ví to i stařec. |
|
Osamělé světlo |
Hrnek černé kávy vydal vůni do šera aby doplnil ten večer šedivý ve kterém stařec žmoulá slova slova marnosti ztracené již dávno.
Dům usnul již jen jedno světlo svítí do noci můr které hladově čekají až usednou na hruď unaveného starce.
Zatím vzal z talíře meruňky barvy liščích tlamiček a jednu po druhé nechal vůní medovou rozplynout ve rtech svých pro pocit představy vzdálené.
Oknem otevřeným napadali noční sršni za světlem půlnočním té noci milosrdní přenechali starce můrám. |
|
Epilog |
Nebylo ochrany, nebylo zbraně proti kráse této šíje, těchto ramen a ňader, která se zdvíhala v blaženém dechu života. Žena vystupovala z hlubin světa a stoupala dál kolem žasnoucího muže – a stoupá věčně jako ta, do jejíchž nemilosrdných rukou je vydáno nebe i peklo.
Gerhart Hauptmann – Kacíř ze Soany |
|
Názory čtenářů |
09.08.2006 15:48
muclicka
|
kdyby uměla kreslit, tu do toho okýnka, nakreslila bych ...ti svoje smutný oči , |
09.08.2006 16:14
Dominika
|
zase....* |
10.08.2006 08:37
Poutník
|
*** |
12.08.2006 09:00
Lu_Po
|
aúúúúúúúúú |
17.08.2006 15:02
majusa
|
Zatím vzal z talíře
meruňky barvy liščích tlamiček
a jednu po druhé
nechal vůní medovou
rozplynout ve rtech svých
pro pocit představy vzdálené.
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|