LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #2982
Autor:	bota
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Poezie
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	30.01.2004 23:01
Počet návštěv:	983
Počet názorů:	13
Hodnocení:	6
Patří do sbírky:	Smrtelně unavené rádiové vlny

Prolog

chi chi cha cha chóóóó chéééé

Cha cha

Lesknoucí se povrch vodního políčka šeptá svému okolí o své síle.
Rozhazuje sítě a rozumy, ale opravdu k tomu nemá žádný důvod.
Jen tak se baví a vyhrožuje světu.
„Ne, co to sem padá!“
Dlouhé provázky dychtivé po bojí vytahují malé mečíky a míří s nimi ku nepříteli.
Rozpoutala se krvavá bitva.
Hořící pára se soustředí na svůj úděl –jediný-, pohřbívá mrtvá těla a nabízí nejistou budoucnost.
Nabízí cestu, která –možná- bude řízena svobodnou vůlí nebo snad zlým či hloupým diktátorem, bude řízena předurčeným osudem, taky může vést do nenávratné temnoty…?
„No tak si vyberte: buď budete ponecháni neznámu, nebo prostě neumírejte.“
Zapojí se polední slunce, jenž se baví na účet umírajících. Vybírá si ty nejsilnější jedince a vysává z nich naději.
Moudrý mrak vrhá stín, pole padlých se uklidňuje. Počítá snad s tím, že uzavřeli příměří?
„Cha cha“ vítr přichází. A s příchodem vítru odchází mrak a odchází moudrost, odchází klid a přichází umělec.
„Toto je geniální vodopád na postmoderní fotografii.“