| Prolog |
|---|
| Hafky ňafky bafky haůůůůůůůůůůůůů.
Pamatujete si ještě na mě? Přece ten krásnej pejsánek, co je ubohej, protože ho unesli od maminky. Už víte? Tak to můžu pokračovat ve vyprávění....
|
|
| Psáno psí tlapkou 8 |
V autě, kam mě šoupl ten klučina byli další dva lidičci, ženská a chlápek. Seděli vepředu a dozadu si sedl kluk a posadil mě vedle sebe na sedadlo. Strašlivě sem se bál, nevěděl jsem, co mě čeká, kdo to je, co se mnou zamýšlej, kam mě vezou, prostě nic. A já fakticky nemám rád, když v něčem nejsu pánem situace. To mě móóóc deptá.
Pravda je, že tady sem si ale moc vyskakovat nemoh. Navíc sem se bál i toho, že dostanu do kožicha za to, že sem toho malýho človíčka tak pokousal a podrápal. No vážně, víte jak sem si na tom dal záležet? Akorát mi to nebylo nic platný, stejně sem nezdrh.
Proto jsem chvilku jen tak seděl, choulil se k okraju sedadla a snažil se být neviditelnej. Sledoval jsem, co to s nima udělá. Třeba se jim mě zželí a odvezou mě zpátky!!!!
Jo, houby s voctem, zase nic. Mám já to ale pech. Po chvilce to ten klučina nevydržel a začal mě drbat za ouškem. Asi ho přestalo všechno bolet a neodolal pohledu na můj krásnej hebkej kožíšek, haf haf. Myslel si asi, že taky neodolám a místo truchlení po mamince a naštvání na ně za únos si s ním snad začnu hrát. Haf chá, to se přepočítal chlapeček. On mě ale dlachnil furt dál, tak sem skočil dolů a uvelebil se pod sedadlem toho chlápka, co řídil. Mirek (tak se ten malej lidiček jmenoval) se mě pokoušel odtamtud vyšťárat, ale marně. Schválně, zkoušeli jste vytáhnout malý mrštný štěnisko odněkud, kam nedosáhnete? Smůlu měl, haůů baf!!!
Po chvíli auto zastavilo a všichni se šli provětrat. No jo, jenže teď měl klučina mnohem víc prostoru, takže mě odtamtud dostal. Taky mě vzali ven, prej abych se moh vyčůrat. Pchá, to tak. To si nechám až do autíčka. Na druhou stranu, využít volnosti by se dalo. Dlouho sem nelenil a šups, začal jsem pobíhat mezi ostatníma autama, co tam taky parkovali. Jéjej, to zas jednou byla sranda, naháněli mě tam aspoň dvě hodiny.
Nakonec se jim to přece jenom povedlo a odvezli mě tam, kde bydlej. A představte si tu drzost, oni mi suše oznámili, že tam ode dneška mám domov i já a oni jsou mí noví pánečci. Plakal jsem celej den a celou noc, ale měl jsem z toho jen bolavej krček. Zpátky k mamince jsem se už nedostal.
|
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
Seregil 
fungus2 