Dílo #29569
Autor:Danny
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:02.08.2006 21:11
Počet návštěv:3299
Počet názorů:15
Hodnocení:12 7
Patří do archívu:<Soukromý> Albireo: Albi má nejradši (2006),
<Soukromý> Humble: Humblí TOP eN,
<Soukromý> Pegas: Mé oblíbené

Prolog
věnováno Lence H. a také sestře Noře
Buňka
Právě jsem naslouchal nervovým impulsům. Další vzpoury bakterií v oblasti krku prý zažehnány... ale co mi je do krku, takové cizí kraje, tam se asi nepodívám. Bratr Tax vedle mě vypadal spokojeně, ostatně jako vždy. Z nervových zpráv si vybírá jen ty dobré a zbytek pouští jedním ribosomem tam a druhým ven. Bratra mám rád, vlastně mám rád všechny buňky - což, jak by řekl Reog, je přesně to, co nám odkázal Jeu. Čímž se vracím myšlenkami k víře.

O víře často přemýšlím. Reog žije o tři patra nade mnou směrem ke kůži a kolem něj žijí většinou jeho příznivci. Jakoby mohl slyšet mé myšlenky, ozval se Tax:

"Přemýšlíš někdy o Člověku? Poslední dobou se k Němu často obracím."

Souhlasně jsem kmitnul brvy na membráně. "Snažím se o nezávislý pohled."

"Nezávislý pohled? Dej si pozor, brácho! Obviní tě z rakoviny a co já tady sám... Reog je dobrý kněz, občas s ním promluv. Však nyní začíná večerní člověkoslužba a on se jistě bude posléze ptát, jestli někdo nechce něco vědět."

Při člověkoslužbě jsem se pohroužil do svého nitra. Jen matně jsem vnímal Reoga, jak přijímá kyslík: "Toto je Moje cytoplazma, která...". A začal povídat o Jeovi: o buňce, která byla zároveň Člověkem. Přišlo mi to jako přílišná konkretizace celého náčlověčenství: Člověk je přece Láska: je Cílem všeho kolem nás, je Vůlí která je za naší vůlí: jak se může vyzdvihnout jedna buňka...

Ten starý příběh pochází z doby před několika tisíci dny, takže si ho samozřejmě osobně nepamatuje nikdo z nás. Tehdy buňky v této části těla dodržovaly velice přísné rituály a pravidla, jak se zavděčit Člověku. Jakmile se vydělil Jeu (bylo to Neposkvrněné dělení, kterému nepředchází dělení jádra, jak Reog často zčlověčně opakuje), začal myslet trochu jinak. Pokládal se za Lidského syna: to pobouřilo tehdejší elitu a obvinili ho z rakoviny. Bílé krvinky s ním udělaly krátký proces, ale jeho DNA prý nebyla zničena...

Stará červená krvinka stála opodál. Již nám odevzdala všechen kyslík, ale stále neodcházela s proudem krve do okolních oblastí. "Člověk je všude kolem nás!" řekla najednou.

Reogovi se zachvěl cytoskelet: "Neruš člověkoslužbu, červená! Nechceš se vyzpovídat? Určitě myslíš na dělení jádra!"

"Červené krvinky nemají jádro," prohlásila červená pohotově, "před hodinou jsem byla v mozku... Já vnímám Člověka jako Vše, Co Je. Musíme Jej hledat ne jako nějakou vyšší, libovolnou sílu různou od nás, ale niterně se spojit..."

"Rakovina!" zakřičel Reog, "Bílé krvinky, honem, kde vězíte?"

Červená okamžitě odplynula krví dál a já jsem začal přemýšlet. Chce to nějakou syntézu Reogova dogmaticko-moralistického přístupu a volnomyšlenkářství červené krvinky... pohroužil jsem se opět do svého nitra.

"Kyslík! Ty nechceš kyslík?" Tax mě probral ze zadumání. Lačně jsem polknul několik doušků... Jeu se nemýlil, když říkal, že je vlastně Člověk. Stejně tak červená krvinka obviněná z rakoviny se nemýlila, to také cítím, když řekla, že Člověk je všude kolem nás... i ostatní buňky jsou potom... součástí... začala jsem cítit propojení, sounáležitost. Ten pocit byl hezčí než přijímání kyslíku, dokonce i než dělení jádra... ten pocit byl... byl... jsme Člověk...

Otevírám oči. Jsem Nora Novotná, studentka Filozofické fakulty v Praze. Právě jsem se probudila z krátkého spánku. Mačkám vypínač u postele. Světlo. Dávám nohy na zem. Jdu se napít...

...tak, a jsem zpátky ve tkáni. Byl to zvláštní sen, plný podivných tvarů, myšlenek a symbolů. Nějak jsem se přiblížil k Člověku, jehož jsme součástí. Byl jsem malým hláskem ze kterého se složil silnější hlas celkové osobnosti. A za touhle záhadou leží další a další a tak pořád, až do nekonečna.

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Danny', 27.02.2012 18:32.

Názory čtenářů
02.08.2006 21:18
Hana
kam na to chodíš, Danny... já jen zírám...
02.08.2006 21:40
Vladimír Ochrana
Hana napsal(a):
kam na to chodíš, Danny... já jen zírám...
já taky
02.08.2006 21:44
adelka
Nádherný:o)
02.08.2006 21:46
Pomerančová
danny proste umi, no :_)
super, danny!
02.08.2006 21:47
PaJaS
hezky připodobněno - tt
02.08.2006 21:58
Albireo
Velmi dobře napsané. ČLOVĚKOSLUŽBA!
03.08.2006 08:08
Dominika
parádní:)
03.08.2006 09:35
chudak
tohle je docela good
03.08.2006 14:23
Humble
pohoda :o)*
04.08.2006 19:49
Andromeda
Vladimír Ochrana napsal(a):
Hana napsal(a):
kam na to chodíš, Danny... já jen zírám...
já taky
*///////////////////////////////////
i já........ tjo.....!
06.08.2006 19:17
petr-us
07.08.2006 08:45
Satanas
jo... hezká věc... tak nějak to příjemným a chytrým způsobem ukazuje filosofii, které jsem se také jednoho času oddával...dneska bych směr nazval Zoom-filosofií :)
16.08.2006 01:33
Pegas
wow, líbí!
16.08.2006 14:24
beepee
juuu, mé srdce biologa jásá a plesá :) moc krásně podáno! *
24.10.2006 15:12
Luciena
To je zajímavé zamyšlení, neméně zajímavou formou podané. Není špatné občas kouknout pod povrch...

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)