| Dílo #2935 |
|---|
| Autor: | Monty |
| Datum publikace: | 29.01.2004 10:28 |
| Počet návštěv: | 3029 |
| Počet názorů: | 22 |
| Hodnocení: | 17 |
| Prolog |
|---|
Některé kapitoly jsou strašlivě dlouhé, takže vám je budu servírovat po částech. :o)
|
|
| Kouzlo údů II. |
Kapitola II. - první část
TAJEMSTVÍ ODDĚLENÉHO TĚLOCVIKU
aneb
LUPAČ CVIČÍ VE SLIPECH!
Základní školu jsem začala navštěvovat již náležitě vybavená vědomostmi o úloze obou pohlaví v životě. V té době se naše rodina začala značně rozrůstat, a tak jsem byla ve svých osmi letech svědkem příchodu bratrance, o rok později sestry, za další rok sestřenice a po dalších třech letech druhého bratrance.
Musím říct, že jsem nad pravidelným přísunem nemluvňat vůbec nejásala. Nebyla jsem nikdy mateřský typ holčičky, která se pečlivě stará o svou panenku. Darované panenky jsem vždy nejprve svlékla, abych se podívala, jaká tajemství skrývají pod nažehlenými šatičkami, a po zjištění, že veškeré jejich tajemství je celuloidová bezpohlavnost, jsem je znechuceně odhazovala a nadále se věnovala svým ponurým hrám s vystříhanými figurkami, jejichž osud býval povětšinou tragický. Novorozenec, nad nímž se všichni rozplývali blahem, ač se projevoval hlučně a mnohdy i páchnul, sice neohrožoval mou pozici v rodině (tehdy už všichni věděli, že jsem velmi nestandardní dítě a kromě fyzických trestů a marném pokusu s návštěvou pedagogicko-psychiatrické poradny mne nechávali celkem na pokoji…), ale výrazně zasahoval do mého soukromí. Především častým řevem, na jehož tónovou frekvenci jsem byla vyloženě alergická, a – zejména u sestry – nemístnými požadavky na mou přímou účast při jeho výchově.
Nechápala jsem, co lidi nutí k tomu, aby měli děti. Kojenec nebyl ani v nejmenším zábavný společník, díky jeho vřískotu se nikdo v okruhu pěti set metrů pořádně nevyspal, stálé praní pokálených plenek bylo odporné (tehdy ještě papírové neexistovaly, respektive nedaly se sehnat na socialistickém trhu) a kojení mi připadalo animální a neestetické. Jednou jsem omylem upila z hrnku s odstříkaným mateřským mlékem a málem jsem se pozvracela. Ač jsem povahy téměř flegmatické, po dvouhodinovém houpání kočárku s ječícím kojencem se ve mně probouzely agresivní pudy a nebyla jsem daleka umlčet jej narkózou ve formě kladiva anebo silnou dávkou sedativ.
Zatímco v ostatních děvčatech se kolem deseti let začaly silně probouzet city k chlapcům, čmáraly si do deníčků jména svých vyvolených a jejich monogramy v srdíčku, já, konfrontována s tím, kam ve výsledku vede náklonnost muže a ženy, jsem po žádném chlapci netoužila. Pravda, kamarádila jsem se s nimi, jejich hry mi připadaly zábavnější než holčičí vzdychání po osmácích. (Nemám na mysli osmáky degu, což jsou drobní hlodavci, ale žáky osmých ročníků základní školy.) Svého času jsem dokonce byla vůdkyní jinak ryze chlapecké bandy „Černý panter“ a hoši mne jako šéfovou patřičně uznávali. Vymýšlela jsem náročné strategie bojů proti konkurenční bandě a těžila ze všech předností, které členové mé skupiny měli. Mezi mými „muži“ byl rozložitý Mirek, řečený Mára, jinak též „Ocelová stěna“, kterého jsem stavěla do čela útoků, vtipálek Petr Kaczor, nad jehož fórky jsem pravidelně dostávala záchvaty smíchu, a snaživý Čárlí, syn lékaře.
Čárlí neoplýval fyzickou silou a byl spíše terčem vtípků, narážejících na jeho neznalost pohlavních tajemství, ale byl mi hluboce oddán. Často mne doprovázel ze školy domů a nabízel mi jednak tajná hesla, která byla pro svou krkolomnost většinou zamítnuta, ale především možnost kopat při chůzi do školní aktovky jeho mladšího bratra. (Bratr ji měl samozřejmě na zádech.) Přesto jsem se připojovala k jeho psychickému trýznění, když z něj zkušenější hoši loudili odpověď, jak se dělá dítě a jaké zná druhy gumy.
Čárlí znal gumu na gumování, gumičku do vlasů a na zavařování, ale tím jeho vědomosti končily.
„A co šprcguma, Čárlí?“ pochechtával se David Lupač, kterého většina děvčat milovala, neb byl ze třídy nejkrásnější.
Lékařův synek zakroutil hlavou a zbytek třídy propukl v dávivý smích.
„Šprcguma, Čárlí,“ naklonil se k němu Lupač, „to je taková guma na gumování dětí!“
To už osazenstvo škamny leželo na zemi v křečích.
Nejsem si zcela jistá, zda tehdy Čárlí pochopil, v čem tkví princip šprcgumy, námi nazývané důvěrně „šprcka“. Ale ani ti, co její funkci znali, ji tehdy nepoužívali k ničemu jinému, nežli plnění vodou a následnému házení z okna na kolemjdoucí. Já sama jsem na funkci prezervativu přišla víceméně náhodou. Při prohlížení zásilkového katalogu MAGNET jsem na jedné stránce narazila na obrázek malých krabiček, pod nimiž stálo „Pánská ochrana, 3 ks“. Při hovoru se strýčkem jsem se pak nenápadně zeptala, cože to je, a vidouc jeho neochotu k odpovědi začala jsem dedukovat sama. Nejprve jsem vtipně poznamenala, že to může být složený svalovec, který v případě nebezpečí vyskočí z krabičky a dotyčného pána ochrání před útočníkem, čemuž jsem se sama zasmála, a nakonec jsem – ani nevím jak, zřejmě pod vlivem gumového prstu, který si občas navlékala babička při drobných poraněních – přednesla strýci myšlenku, že jde o návlek na úd, chránící před jeho poškozením. Strýček mírně zrudl, ale nevymlouval mi to, a tak jsem poznala, že pravda krouží někde blízko.
Čárlí nebyl sám, kdo neznal kouzlo plození a okoličnosti s ním spojené. Pamatuji si, že ve třetí třídě, v den, kdy se rozdávalo závěrečné vysvědčení, jsme s kamarádkou Šárkou slíbily Jitce Krátoškové, že jí prozradíme, jak se dělá dítě.
Usedly jsme na lavičku u hřiště a já započala s vyprávěním, náležitě barvitým, jak se maminka a tatínek svléknou, vlezou si do postele a tatínek strčí do maminky úd.
Jitka se po skončení mého fakticky správného vypravování téměř rozplakala, řkouc, že jsem odporný dobytek, který lže jako když tiskne, protože něco tak nechutného by její maminka a její tatínek nikdy nedělali.
Ačkoli byly v té době mé znalosti poměrně rozsáhlé, některé drobnosti, týkající se pohlavní problematiky, mi stále ještě dělaly problémy. Věděla jsem, že k plození nestačí pouhá přítomnost údu uvnitř ženy, ale k početí je bezpodmínečně nutné, aby z údu vylezly spermie, které v ženském břiše potkají vajíčko, spojí se s ním a tak vznikne dítě. Na toto téma vznikla i dosti lascivní písnička „Černý les“, jejíž text vypadal asi takto:
„Mezi horama
mezi nohama
černý les
černý les
Půjdu já tam půjdu
Ještě dnes ještě dnes
Nejsem žádná noblesa
Nebojím se do lesa
Nikdo mě tam nezbije
Protože jsem spermie.“
Možná si řeknete, že není bezpodmínečně nutné citovat podobné výplody zhruba desetiletého mozku, ale má to svůj důvod. Všichni lidé, kteří jsou rodiči, by měli být srozuměni s tím, že takové věci byly, jsou a budou, a přistupovat k výchově moudře – už proto, že dají-li si práci, jistě si sami vzpomenou na básničky, které říkávali v dětství oni. A vzhledem k tomu, jak doba pokročila, jsou dnešní děti mnohem zkušenější, než jsme byli my. Nechtějte raději vědět, s jakými věcmi chodila o pár let později ze školy moje mladší sestra. Veršovánky začínaly nevinně, jako „Ančí, zejtra se tančí“ anebo „Třikrát sedm dvacet jedna“, ale pokud jde o následný obsah, jsem já se svým černým lesem puritánský amatér s klášterní výchovou. Bylo by pošetilé domnívat se, že právě vaše dítě je nějakou výjimkou a podobné spády nemá. Sestra mi od doby, kdy chodila do sedmé třídy, pravidelně sdělovala třídní tajemství o tom, které děvče na záchodcích stimuluje rukou či ústy úd svého spolužáka Šibravy a historkám o čápovi se vysmála už v pěti letech. Naše maminka samozřejmě žila v bludu, že její mladší dcerka věří na to, že se děti hledají v hlávce kapusty a nejspíše v něm žije dodnes. Poté, co mne jednou napadla, abych nekazila její ideály o čisté lásce (mám dojem, že jsem tehdy vyprávěla o vibrátoru zvíci pušky na lov slonů, který jsem viděla ve výloze sex-shopu), nakreslila jsem vtipný komiks o Pavlovi a Květě, kteří se před svatbou nelíbali, aby jejich láska zůstala čistá a po řádném sňatku píší dopis panu čápovi, aby jim přinesl děťátko. Pan čáp žije na komíně a když dostane podobný dopis, letí do lesa, kde v doubí rostou malé děti… a tak dále. Pokud by měl někdo ze ctěných čtenářů zájem, mileráda mu toto dílko zašlu, ale předkládat ho dětem od tří let výše nepovažuji za rozumné. Děti ví rozhodně více, než jste v jejich věku věděli vy, a mnohé dokonce i víc, než vy sami víte ještě nyní.
Dnešní děti mají vůbec oproti mé generaci značně zjednodušenou cestu k poznávání. Program televize oplývá bezpočtem pořadů ze sexuální tematikou a seriálů, v němž po sobě lidé lezou, líbají se a obnažují. Jak směšně oproti tomu působí mé vzpomínky na doby, kdy se v socialistických inscenacích o manželských problémech úderníka a pošťačky (popř. ředitele podniku a lékařky) vzácně objevilo odkryté ňadro a tato půlvteřinová scéna se stala předmětem debat dělníků o polední pauze na dlouhé týdny. Rovněž tak za mého mládí neexistovaly žádné Playboye, Lea ani Nei-reporty, z jejichž obálek na nezletilce jukají nejen holá ňadra, ale i orgány, jež jsou od nich umístěny o poznání jižněji. Nejsem si jista, zda je to dobře. Rozhodně se nedomnívám, že by měla být mládež vychovávána nějak puritánsky – očista těla prováděná skrze košili a spodky se přežila už ve středověku a vzhledem k úpadku náboženského povědomí v našich krajích se i výhružky peklem a očistcem poněkud míjejí účinkem. Není ale vhodné, aby se rodiče před čtyřletým prckem promenovali nazí a názorně mu ukazovali, jak mu udělají bratříčka. Všechno má svůj čas a pokud jde o rodičovské představení sexu „in natura“, ten nemá svůj čas nikdy. I ti nejvýstřednější rodiče by se takového chování měli zásadně vystříhat, ať už je jejich potomku pět nebo pětadvacet. Zřejmě pro každého soudného a patřičně mentálně vyspělého jedince je pouhá představa rodičovského dovádění dost absurdní (v lepším případě – v tom horším je to něco jako eklhaft). Kolik dětí bylo ve svém mládí konsternováno pohledem na soulož svých zploditelů se z žádné statistiky nedozvíme, ale vezmeme-li v úvahu kolik rodin bydlí v panelákových králíkárnách s papírovými stěnami, kde je slyšet přes dvě patra, jak se pan Vokurka drbe na zádech, jen sluchově postižené dítě občas nepostřehne z rodičovské ložnice zvuky, pocházející z toho, jak tatínek drbe maminku.
|
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Monty', 29.01.2004 10:37.
| Názory čtenářů |
29.01.2004 11:59
 Hester
|
guma na gumování dětí :-))) a spermie, co se nebojí do lesa :-) *** |
29.01.2004 13:02
Albireo
|
Opět nezklamalo.
* |
29.01.2004 13:52
Vilda
|
Super! tip |
29.01.2004 13:53
Cekanka_ucekana
|
**************************************************************
Mluvíš mi z duše, děti rodičovskej sex nesnášej, natož, když je to sex maninky se strejdou a tatínka s tetou. To by si měl každej uvědomit. |
29.01.2004 14:16
pavson
|
Líbí se mi, jak jsou tvoje postavy konzistentní. Krátoškovou například znám už z jedné vtipné scénky s kozačkama a je to pořád stejný jelito. Ten černý panter musela být dobrá trvdárna. Už se těším na další.
* |
29.01.2004 14:34
Monty
|
pavsone, ty myslíš "mě se tvoje boty taky nelíbí, a neříkám o nich, že jsou to hnojačky"? Fenomenální paměť!!! :o))) |
29.01.2004 14:35
Monty
|
Dočkáš se reálií, již v příštím díle bude příběh o tom, jak moje sestra načapala matku in flagranti se "strýčkem" Fredoslavem.
Těš se!!! |
29.01.2004 14:55
 Humble
|
návlek na úd, chránící před jeho poškozením :o)))))))))))************* |
29.01.2004 15:30
pavson
|
Monty napsal(a): pavsone, ty myslíš "mě se tvoje boty taky nelíbí, a neříkám o nich, že jsou to hnojačky"? Fenomenální paměť!!! :o))) |
29.01.2004 17:49
Pida
|
Jako vždy..branice dostává zabrat. Perfektní |
29.01.2004 18:32
fungus2
|
Ano. To je skvělé. TIP |
29.01.2004 18:41
Humble
|
 |
30.01.2004 02:59
 stanislav
|
pohoda džez. * |
02.02.2004 17:21
 Diotima
|
Rodičovská cudnost je dobrá věc. Stačí dítku kupovat od počátku puberty Bravo, to stačí k dokonání osvěty ažaž! (pozn. z rodičovské
praxe)* |
03.02.2004 09:57
 Yfča
|
:o)* |
03.02.2004 15:14
fermosa
|
Pravda, dnešní děti ví víc než my. Když mi bylo 13, kamarádila jsem s partou lidí, kterým bylo 16-18let. Když se mě jednou zeptali co je to prezervativ, s klidným svědomím a velkým přesvědčením jsem jim oznámila, že jsou to takový ty sardinky v plechovce.... :o)) *t |
04.02.2004 15:58
NIN
|
Mně kamarádka Karolína Wildová tvrdila, že si pán a pani (já bych slovo pani nikdy nepoužila, to ona) na sebe vlezou nahý a pak ta pani musí sníst chlup z toho pána. To mě tenkrát hrozně znechutilo a zařekla jsem se, že nebudu mít děti. |
18.02.2004 12:24
Aki
|
:o)))* |
20.02.2004 17:35
gd
|
hihihi... |
06.03.2004 00:55
Šminka
|
:-))
* |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|