na dlani pírko

dávno tichem prosténaná

v dlouhém tanci únavou klopýtá

jedna ruka k nebi míří

a ta druhá pod zem

hroudy pod nohama jí vzlínají

je jako malá Dafné na útěku

jedna ruka po oblacích volá

tu druhou objímá chlad

a někde vpovzdálí už odtikává

čas nepatrného zákmitu

kdy let té bytosti

napořád se zemí se potká