s tou správnou jiskrou (nejen vlídnou) všechno zahoříi lodě na mořinež ke dnu klesnout stihnou
...ještě pořád čekám v truhličce mám tvé dotekya svoji korunus tvými vpletenými vlasy
(byly a možná zas budou)
naše ruce ještě pořád jsou masité a tvé břicho mi bude vždycky chutnat po chlebu
mým chrámem je tvé tělojen klečíma modlit se zapomínám
neumím rozlišovat mezi polibky a kořenyneumím rozlišovat mezi prostýma složitýmtak jsi teď na mém seznamuslibů k zapomenutívšechno hoří když tomu dáštu správnou jiskru
(oheň vždycky cizípopel jen a jen můj)
co na tom že vzhlížíme k věčnostikdyž navěky není nic
jen nepřítomnost
všechno se děje v tom pravém časejen někdy jakoby se trochu zasek...a pierot se tajně směje