stála jsem u okna
venku silně přšelo.
po tabulce stékala kapka za kapkou
tu náhle na chodníku venku
zastavil se pán
zvedl hlavu a dívá se na mne
sklo se orosilo a já prsty čmárám průhled
abych zahlédla ten pohled
co se upíná takhle z rána
kdy ulice ještě spí
vidím pana Buriana
přitisknu obličej 
dívame se na sebe venku leje 
jeho oči jsou plné smutku naděje
začnu gestikulovat
něco jako
pojďte nahoru na kafe
mávám rukama jako pominutá
on tam stojí  dívá se na mne
nepohne se
Moje chování dostalo správný pokyn
zastavilo nejapné gestikulování
dívám se do jeho oč
vidím tam prosbu
vidím tam laskavost
obličej mám přitisknutý k okenní tabulce
venku prší a on tam stoj
pán něžných očí a huronského smíchu
co mám  udělat  aby pochopil v jaké úctě ho mám
odstoupila jsem od okna
ruce zvedla výš a zatleskala
on se uklonil
usmál se  šel dá
sám po ranní ulic
prší  prší pořád silně
do práce si budu muset vzít děštník
počasí je nestálé Vlasto Buriane.

,,,