Dílo #2863
Autor:Wopi
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza
Zóna:Jasoň
Datum publikace:29.01.2004 09:09
Počet návštěv:3202
Počet názorů:61
Hodnocení:36
Patří do sbírky:útěk z pavučin

Prolog
Leželi jsme s Hanou na husté a hebké trávě, ukryti mezi hlohovými keři, modříny, duby a borovicemi. Bylo to naše tajné místo, ten nejkrásnější soukromý kousek světa. V šestnácti je to docela snadné. "Už jsem ti říkala, že je muj táta akademickej malíř?" zeptala se. "Jo, jednou jsi se zmínila. Ale ještě jsem od něj nic neviděl. Co maluje?" "Tak různě. Všelijaký krajinky nebo ulice. A taky namaloval mě." "Fakt? No tak tenhle obraz bych teda viděl ze všech nejradši." "Jenomže to je akt," řekla Hana. "Akt? To jako že tě maloval nahou?" "No. A proč ne. Stejně jsem napůl jeho výtvor, že jo, tak co. Má právo mě zvěčnit. Prej mam vysloveně krásný tělo." "Jo," řekl jsem, "to určitě máš. O tom nepochybuju." Najednou jsem věděl, co bude následovat. Nemohl jsem ani polknout. Teď to přijde. Hana vyskočila, shodila ze sebe tričko, rozpažila ruce a zatočila se. "No? Tak co říkáš? Fakt je pěkný?" "Nádherný," pokusil jsem se říct, "opravdu nádherný."
útěk z pavučin (007)
Asi rok po tom, co jsem jí jen tak zamával přes ulici, aniž bych tušil, že je to naposledy, se mi o ní zdál neuvěřitelně živý sen. Přitulila se ke mně. Neřekl jsem "měli bysme ještě počkat". Tentokrát ne. V jiné části toho snu jsme ještě přišli do venkovského kostelíka. Ona zůstala sedět dole v lavici, zatímco já jsem vylezl na kůr a hrál jsem nějakou složitou improvizaci na varhany. Haniny vlasy sklouzly po jednoduchém zdobení dřevěného opěradla. Najednou stála vedle mě a lehce se o mě opřela. "Je legrační pozorovat tvý ruce," řekla, "pohybujou se divně - jako pavouci lezoucí po klávesách." "To teda dík, pavouků se štítim. Víš, technika hry na varhany je úplně jiná než u piána." "Tak se nezlob, nemyslela jsem žádnýho ošklivýho pavouka, spíš malýho kouzelnýho pavoučka wopidoo." "Toho neznam," řekl jsem. "Povim ti o něm." Když jsem se probudil, nemohl jsem se dlouho vzpamatovat. Chyběla mi, tak moc mi chyběla. Nevěděl jsem, co s tím. Fyzická bolest časem obvykle otupí. Tělo se přizpůsobí. Tam, kde byly puchýře, vzniknou mozoly. Škoda, že to tak nefunguje i s tou druhou, zákeřnější formou utrpení. Navíc mě mrzelo, že si nepamatuju tu varhanní skladbu, měl jsem pocit, že byla závažná. Jenomže jediné, co mi utkvělo, bylo to divné slovo. Oblékl jsem se. Se stejnou logikou, s jakou jazykem stále ohmatáváme zanícené místo na dásni, jsem se rozhodl zajet se podívat tam, kde nám bylo kdysi tak krásně.
Stál jsem a nechápal. Trávník byl plný šrámů, děr a stop. Uprostřed paloučku stál obrovský, šedivý, omlácený náklaďák, vzadu s vrtnou soustavou zabořenou do země. Vypadal odpudivě. Kolem něho poházené zbytky od svačiny - igeliťák, plechovka od paštiky, láhev od piva. O kus dál zablácená lopata. Měl jsem pocit, že jsem to já, kdo byl zasažen, do koho se nemilosrdně zabořil vrták. Kovové monstrum mělo otevřené dveře. Vyhoupl jsem se na místo řidiče, chvíli jsem jen tak přituple seděl, pak jsem zapnul všechny světlomety a stěrače. Byla to hloupost, infantilní, hysterická reakce, ale v té době jsem nemohl jinak. Až do setmění jsem se procházel lesem. Nakonec jsem se posadil na kopci u kapličky a díval se směrem k našemu místu. Vypadalo to přízračně. Nejasný mlhavý bochánek nažloutlého světla uprostřed hlubokého šera se snaživě prodíral větvemi. Do toho se vlhkým večerním vzduchem neslo pravidelné kvíkání, škrabání a klepání stěračů po suchém a špinavém skle. Seděl jsem tam až do noci a sledoval pohled jakoby z jiného světa. Poslouchal jsem pravidelný rytmus těch zvláštních zvuků a nemohl jsem se přinutit odejít. Pomalu jsem se někam propadal a už jsem věděl. To vůbec nebylo kvílení týraných stěračů. Tohle bylo rekviem.

Počet úprav: 45, naposledy upravil(a) 'Wopi', 24.10.2004 09:42.

Názory čtenářů
08.03.2004 19:53
Shammann
já nevim, pročs měl tak pevně zavřený oči:-)
08.03.2004 19:54
Mathew
no, asi ses mi s řádným vousem líbil víc, to zas jo...:)
08.03.2004 20:01
Wopi
jo - a zavřený oči mam proto, že se snažím silou vůle přemístit o 6,37 m dál
08.03.2004 20:10
stanislav
opět nádherné foto. juchuchu.
09.03.2004 12:57
Humble
Plnofous byl fajn, leč bez něj zase vypadáš mladší - přijít na oslavu kulatin omlazen považuji za dobrou vychytávku? :o)
12.03.2004 11:32
kink
Humble napsal(a):
Plnofous byl fajn, leč bez něj zase vypadáš mladší - přijít na oslavu kulatin omlazen považuji za dobrou vychytávku? :o)
asi tak*** juj
09.04.2004 13:46
Naja
Wopi bez vousu jsi fážně mladší :=)))
14.05.2004 12:48
Hluk Malér
fjna (aspoň sem to tvý fajn trochu pozměnil) ;-)
12.09.2004 00:11
Rozárka
jejda ted sem si vzpomela, ze sem jednou lezla do kostela a mam ted jizvu na lokti... :)
tak me napada, ze doufam, ze jiu budu mit na vzdy..
no inu dobra
dobra...
teda to uz mluvim o povidce... :)
12.09.2004 00:14
Rozárka
no povídce.. asi.. :)
ted me tak napada- jakztoze se hana nestydela?
..no to asi jen ja... :)
(a taky proc hana neni hanna jako anna...)
12.09.2004 00:18
Wopi
Nevim, proč se nestyděla. Asi věděla, že na kráse ženského těla není nic špatného.
12.09.2004 00:24
Rozárka
:)
vsak ja to vim taky ale precejen.. :)
no jasen to je ta ma vrozena placha povaha... :)
24.10.2004 09:24
hippiesanda
super skvělý

(jen si oprav chybku v prologu-pRej :))
24.10.2004 09:42
Wopi

295. návštěva našla chybku :))
že to ti ostatní nečetli??
dík :)

18.11.2004 15:15
fermosa
na fotce jsi každopádně krásnej :o)) a z té povídky na mě dýchla taková hezká nostalgická atmosféra.
18.11.2004 15:21
Wopi
na fotce vypadam jako absolutní debil!
shammanna bych zabil! :))
30.06.2005 12:42
Rony Rubinek
Jedno z nejlepších, co jsem od tebe četla.
30.06.2005 13:04
Wopi
dík

akorát nevim, proč se mi slily odstavce...
31.03.2006 16:43
Admin
[Změna viditelnosti]
žádost autora
23.07.2012 18:23
Admin2
[Změna viditelnosti]
Přání autora
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)