Touha je velká věc, která Tebe i mne dovede ke stavu spojení. Beru Tě za ruku a nesu kolem nejedné skleněné tabule směrem ke kamenům. Mezi kameny se nachází místo, které již někdo vyležel, zválel. Tady na toto, nesmírně odlehlé, místo jsem Tě odvedl proto, abychom byli sami. Kameny skryjou naše šaty a my zůstaneme tak, jak jsme se poznali. Tam pod dekou k sobě odjakživa patříme. Až všechny kameny vytvoří nad námi mohylu, vyjdeme ven. Půjdem hřebenem a vznesem se nad tupá údolí. Přistaneme na vodě, svlečeme se a ponoříme do měkkého živlu. Budeme jedno a bude to dlouho. Budeme na vodě sedět a smát se každé prázdnotě. Večer pak potkáme spoustu odpovědnosti, smutku a pláče. Zpřetrháme city, zničíme vzájemné rozkoše a zapomeneme na touhu, která nás přivedla do stavu spojení. Již se nikdy neuvidíme, ale rozloučení bude snažší než smrt. Toto je příběh jednoho dne. Těch dnů je moc.
Epilog
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'petr-us', 30.06.2006 15:35.