Tu cestu do práce si budu pamatovat hodně dlouho - porouchal se mi totiž vůz. Odtahová služba do servisu si řekla o pět set, taxík do práce a potom domů mne stál dalších tisíc. Manželka doma spráskla ruce a když jsem jí řekl, že oprava přijde jen na tři tisíce, tiše zabědovala.

Ráno, když jsem vykonal všechny přípravy pro úspěšný den a chystal se vyrazit do práce, natáhl jsem ruku po mobilu, abych přivolal drožkáře. Na telefonu však byl výmluvně položený lístek na MHD. V duchu jsem rychle spočítal, kolik by mne stál rychlý přesun do práce a vyrazil na blízkou tramvajovou zastávku. Cestou se mi otřela o nos zvláštní nasládlá vůně a můj zrak padl na kvetoucí lípy podél silnice. Zabořil jsem nos do otevřených květů a dlouze inhaloval. Do práce jsem samozřejmě dorazil pozdě a mechanik mi do telefonu řekl, že opravené auto bude až druhý den.

Den poté jsem si přivstal. Manželka už byla pryč - přece jenom pracovní doba jí začíná mnohem dříve než mně - lístek mi však nachystat nezapomněla. Opět jsem se však na chvíli zapomněl mezi majestátními stromy s kouzelnou vůní. Vedoucí se po mém příchodu do kanceláře významně podíval na hodinky, nic však neřekl. Zase pozdě. Odpoledne jsem vyzvedl auto, zaplatit požadovaný obnos a přijel domů. Tížila mě však představa, že zítra už pojedu vozem a lípy budou vonět pro někoho jiného - jen ne pro mne. Podal jsem klíče od auta s techničákem manželce. Upřela na mne nechápavý pohled.

"Nebudeš muset vstávat tak brzy - pospíš si a pak pojedeš do práce autem," podal jsem jí vysvětlení. Zavrtěla odmítavě hlavou.
"Teď kvetou lípy a dusit se celou dobu v autě se mi nechce," odstrčila nabízenou ruku. Druhý den zůstalo autíčko v garáži a my ruku v ruce šli mezi lípami a vdechovali společně. Do práce jsem dorazil včas - dokonce před vedoucím. Posadil jsem se spokojeně na polstrovanou židli a zvedl telefon - musím se ženy zeptat, co budeme dělat, až lípy odkvetou.