červnový večer zahrad těžká vůně dlažba tu po slunci jen zvolna vychládá kdo touhu rozeznívá v přetržené struně své černé ovce dělí od stáda není tu kdo by setřel slovem navždy pot smrtelný do roušky bederní polibků hroby utajené vraždy letmých dotyků poslové nevěrní domov je vteřina a není se kam vrátit a není toho, kdo se navrací radost a bolest jednu druhou platit v nesmírné nekonečné rotaci proč neusmát se tedy svému žití ? proč nepřijmout - jak od přítele dar ? vychází měsíc nad topoly svítí
Ta je překrásná, oslovila mě i když na konci nejsou úplně nejrafinovanější rýmy: žití - svítí
Ale je to napsané tak lehce, téma nijak nové, ale pojetí a zpracování skvělé.