Nikolaj |
Nikolaj Kupin byl plachý člověk. Už od mala. Nerad pobýval s rodiči, se sourozenci.
Později se stále více stranil příbuzných, stranil se žen, přátel. Jeho svět byl daleko vzdálen od lidí.
Měl hvězdářský dalekohled po dědečkovi a celá ta léta pozoroval nebe, pokud počasí jen trochu dovolilo. Celé nekonečné hodiny seděl za dalekohledem a pozoroval svět na obloze.
Matka ho kárala: "Nikolaji, takhle zbudeš na ocet, žádná si tě nevšimne. Kdo se o tebe postará až zestárneš?“
Sestra se mu posmívala: „Podívej na mého Fjodora, to je spisovatel, píše politickou satiru a u nohou mu leží celá zem. A ty, bratře? Modlíš se u toho svého dalekohledu. Čekáš na anděla?“
Bratr si ho dobíral: „Podívej já jsem právník, hájím zákon a čest lidí. Lidé si mne váží, dělám čest své rodině. Měl bys dělat také něco prospěšného a váženého.“
Otec se často nechával slyšet: „To není můj syn, to jistě není můj syn.“
Nejstarší sestra Anna Petrovna se na něj zlobila: „Alespoň když si budižkničemu, mohl bys otci pomoci s obchodem. Já a můj muž na to nestačíme!“
Přítel Nikolaje, doktor Lemněnko mu radil: „Podívej, oni mají pravdu. Nejsi tu ničím prospěšný. Nediv se jim, že tě berou jako přítěž. Staň se třeba doktorem, hloupý určitě nejsi, lidé tě budou potřebovat a budou si tě vážit.“
Nikolaj Kupin byl šťastný člověk. Seděl za svým dalekohledem a pozoroval nebe.
Matka umřela. Zbylo po ní několik desítek truchlících. Otec zemřel o rok později. Jeho obchod právě vzkvétal. Spisovatel Fjodor zemřel. Politický režim se nezměnil. Otcův společník zemřel. Jeho žena na obchod nestačila a spáchala sebevraždu. Doktor Lemněnko skonal. Jeho pacienti si našli nového doktora. Bratra během ostře sledovaného soudního procesu zastřelil atentátník.
Nikolaj Kupin zemřel.
Nad všemi mrtvými i živými bdí v noci obloha plná hvězd. |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Mario Czerney', 14.06.2006 22:10.
Názory čtenářů |
14.06.2006 12:47
Nimwen
|
rozumiem...
je to krásne |
14.06.2006 12:53
Dominika
|
Tady není co napsat, jen * |
14.06.2006 13:36
silent
|
krásná**
mrsknu po tobě i literráckou zeměkouli :-) |
14.06.2006 13:59
Albireo
|
Hezky se to čte - ale příliš mi to připomíná takové ty srdceryvné příběhy typu "pošli to každému, na kom ti záleží." |
14.06.2006 14:01
Emily
|
dobré, už vím, co je próza-vyznání |
14.06.2006 18:21
chudak
|
tohle je celkem i dobré. |
14.06.2006 22:11
Dalek
|
Trochu prvoplánové. ale pravdivé. |
15.06.2006 08:55
marťánek paní Koutné
|
připomnělo mi to Broučky od Karafiáta. Všichni umřeli tam pod tou strání...(a jak byli užiteční. I Brouček umřel i když se v životě teprve hledal), taky jsem se nad nima dojímala..., proti dojetí v zásadě nic nemám |
15.06.2006 11:01
Diotima
|
chtělo by to odstranit poslední dva odstavce a dále rozvinout dobře započatý děj, Fjodore Michajloviči :-) třeba máš na to napsat psychologický román..? .. čo ja viem |
16.06.2006 08:19
PaJaS
|
přijde mi to jako filozofická zápletka - dobře se čte. TT |
16.06.2006 18:01
lumík
|
Umíš vzít dech. |
16.06.2006 22:38
LISKA
|
svéráz ruské literatury ... |
28.03.2008 23:11
koniklec
|
a obloha plná rajčat |
29.03.2008 18:54
Mario Czerney
|
náhodou je tohle pěkné vyznání životu:-) |
29.03.2008 19:04
koniklec
|
Mario Czerney napsal(a): náhodou je tohle pěkné vyznání životu:-) koukej mi dát zpátky to rajče, nebo ti tohle taky odeberu! |
15.09.2012 08:23
Stínohra
|
Vysloveně mě dojala tahle věta: "Nikolaji, takhle zbudeš na ocet, žádná si tě nevšimne. Kdo se o tebe postará až zestárneš?“... maminky sou hrozně praktický. Skvělý je to vlastně celý. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|