Vít Prach byl na ten okamžik dobře připraven - veškerý majetek přepsal na děti, absolvoval poslední pomazání, ve svých dvaadevadesáti letech už nic nového od života nečekal. Smířen s Bohem i lidmi očekával smrt jako začátek něčeho nového, nepoznaného. „Prach jsi a v prach se obrátíš" - toto rčení pro něho platilo na dvěstě procent. Na toto téma nejednou žertoval se svými vrstevníky, kteří brali konec žití na jeho vkus příliš vážně.

„Prach Vít," zaslechl své jméno a udělal několik kroků vpřed. Poslední soud proběhl poměrně rychle, žádné velké nedostatky (rozumějme závažnější hříchy) shledány nebyly, menších hříšků však pár měl, takže na zkratku do nebe to také nevypadalo. Otevřely se mu prostřední dveře a zbylé dvoje (pokreslené červenými plameny po levé straně a s bílými liliemi na straně pravé) zmizely. Vít prošel a dveře se za ním tiše uzavřely. Kráčel dál v pološeru, občas se mu pod nohama objevila svítící písmena „OČISTEC" a šipka vpřed.

Vít už ani nevěděl, jak dlouho jde. Najednou se cesta začala zužovat a snižovat. Písmena svítila pořád - navíc se před ním objevil světlý bod.
„Světlo na konci tunelu - vytoužený očistec, po kterém následuje ráj," problesklo Vítovi hlavou a s o to větší chutí pokračoval za svým cílem. Už nemohl jít v předklonu, musel na kolena a další postup se opět zpomalil. Netrvalo dlouho a plazil se po břiše. Svítící bod se ale zvětšoval, což Vítovi dodávalo sílu. Samozřejmě ho také poháněla zvědavost - nikdo nikdy nepopisoval ostatním očistec, který viděl na vlastní oči. A Vít už ho má na dosah ruky!

Světlo se pomalu stávalo nesnesitelným. Vít postupoval velmi pomalu a posledních několik metrů musel mít zavřené oči, aby neoslepl. Najednou narazil na konec. Poslepu nahmatal průlez a vzepjal se k vrcholnému výkonu - kdosi z druhé strany mu podal pomocnou ruku a on s vypětím všech sil vstoupil do očistce. Pokoušel se otevřít oči a rozhlédnout se kolem sebe, stále byl však natolik oslněn, že mžoural kolem sebe a rozeznával jen obrysy postav. Jedna z nich se rozmáchla a praštila ho po zadku. Vít zařval bolestí - o fyzických trestech v očistci nepadlo ani slovo. A začínal mít takový pocit, že to bude jenom horší ...