Poklady krve vroucí
má mysl ukrývá
do sigma pumpy v hrudi mé
pro průtok
víry jara pozdního.

Já petrolejku rozsvítil
dnes místo hvězd
aby ještě více zhoustl vzduch
i tak již vydýchaný
snem přítomným
ve kterém jsem šaty odložil
a vstoupil v lože plaché nevěsty.

Jazyky, ty hady pevných těl
jsme ve rtech vlastních propletli
aby se výdech ve výkřik proměnil
prostoupením údů napnutých
pod nimiž se nevěsta marně brání
zmatena údery dlaní
jimiž ženich
zoufale tluče do dveří zamčených.

Dnes ráno
jsem se vzbudil spokojen.