Na okvětních listech mé růže
přesmutných dešťů proud.
Slaná vláha jí nemůže
pomoct si vzpomenout.
S úsměvem vlají květy růže mé,
na stonku svůdné trny jsou.
Snívala pohádky bláznivé,
náhle chce býti rozumnou.
Větrný mlýn ji víc neláká
a nebo nějaký marný boj,
růže zlatá nechce veksláka,
ráda by měla všeho hoj. |