| Prolog |
|---|
TATO POVÍDKA NEPŘÍMO NAVAZUJE NA POVÍDKU:PAST-2
PRAHA-1942
|
|
| RANNÍ ÚTĚK |
Venku bylo ještě tma, když se probudil. Snad ho vzbudil hluk auta z ulice. Měl vždy lehké spaní. Rozsvítil stolní lampičku pod kterou měl budík. Chtěl zhasnout, když zaslechl hluk přicházející z chodby. Zpozorněl a vzápětí se ozvalo zvonění s bušením na dveře. Ve zlomku vteřiny byl z postele venku. Nebylo pochyb. Gestapo si pro něho přišlo.
V prvních chvílích si připadal jako ve zlém snu, když vběhl do předsíně. Velká skříň, kterou pokaždé dával před dveře, teď bránila gestapákům ve vyražení dveří. Jak ale dlouho vydrží? Co nejrychleji na pyžamo navlékl kalhoty a kabát. Pistol zatím nechal v kapse kabátu a vkročil do malé místnosti, kde byl záchod. Zamkl se v ní a otevřel nevelké okénko. Výkřiky a rány na chodbě zesílily. Do rukou vzal delší široké prkno a vsunul ho okénkem přes domovní šachtu k okraji protějšího okénka. Z předsíně se ozvala velká rána. Skříň spadla na podlahu. On v tu chvíli už lezl po kolenou po prkně. Gestapáci vběhli vzápětí na to do bytu. Prkno se prohýbalo, ale on zdárně dolezl k okénku. To už se snažili dveře od záchodu gestapáci vyrazit.
Pistolí rozbil sklo okénka a hlavou napřed vklouzl do záchodové místnosti jiného bytu. Rychle se postavil a shodil prkno do šachty. První gestapák se objevil v okénku, odkud on přilezl a začal střílet. Přikrčil se. Kulky zahvízdaly nad ním a zaryly se do dveří. Ty hned otevřel. V přikrčení vběhl do sousední místnosti. Tam spatřil vyděšené a překvapené manžele, kterým byt patřil.
„Omlouvám se. Otevřte mi dveře na chodbu!“ řekl jim.
S pistolí v ruce vběhl na schodiště, které vedlo do přízemí. Doběhl k venkovním dveřím domu. Ty byly, jak předpokládal, zamčeny. Jejich horní skleněnou výplň na jedné straně nohou několika kopanci vykopl. Ačkoliv otvor ve dveřích k prolezení nebyl zrovna široký, tak se protáhl.
Pozvolna se rozednívalo. Ulice byla kromě několika zaparkovaných aut prázdná. Rozeběhl se po chodníku. Ohlížel se neustále za sebe a brzo spatřil, jak zpoza rohu vybíhají křičící postavy gestapáků. I oni spatřili jeho. Padli první vystřely, které se rozlehly ztichlou ulicí.
Přikrčen proběhl kolem nákladního auta. Přeběhl na druhou stranu ulice, kde uviděl jednoho běžícího gestapáka. Druhý gestapák přebíhal ulici o něco dále za ním. Kulka prolétla kolem něho, a on se vrhl za několik popelnic. Zpoza nich dvakrát rychle vystřelil na gestapáka uprostřed ulice. Pak vypálil na gestapáka, který dobíhal k zaparkovanému autu. Ten se chytl za bok a vrávoravě se vrhl za auto. Hned na to vběhl do postranní uličky a pak na schody po kterých běžel dolů. Neběžel, ale úplně na konec schodiště. Obratně se rychle přehoupl přes zábradlí.
Přibíhající gestapáci uviděli jen prázdné schodiště. Seběhli jej. Ocitli se v neširoké ulici, která byla liduprázdná a ani na jednom konci nikdo neběžel. Doběhli na její oba konce. V obou případech hleděli na další dvě navazující ulice.
Tou dobou on šel zrychleným krokem prázdnou ulicí, na kterou navazoval úzký průchod mezi dvěma zdmi domů, který začínal vedle za oním schodištěm. V hlavě si vše snažil srovnat. A především přemýšlel na jakou adresu zajít, aniž by se dostal do spárů gestapa.
|
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'fungus2', 08.04.2004 13:15.
| Názory čtenářů |
09.04.2004 14:30
 Humble 
|
Čoveče, to je nářez - takhle přežít ještě další tři roky války :o)* |
09.04.2004 14:46
 fungus2
|
Díky. Inspiroval mě jeden skutečný útěk. |
09.04.2004 14:52
Humble
|
I to máš dneska jaksi "učesanější" - četlo se to dobře :o) |
09.04.2004 15:39
fungus2
|
To mě teší o))) |
09.04.2004 16:25
 Seregil
|
Dobře napísané....*** |
09.04.2004 16:32
Albireo
|
Velmi sugestivní. Často si říkám, jaká hrůza musí být utíkat o život. TIP |
09.04.2004 16:48
fungus2
|
Moc děkuji. |
09.04.2004 16:50
fungus2
|
Též děkuji. |
10.04.2004 22:25
pilgrim
|
fajn napsáno |
11.04.2004 09:45
fungus2
|
Jsem rád, že se povída líbila. Děkuji. |
11.04.2004 15:34
ladislavfaith
|
celkem zajímavé, ja bych ty vety mozna jeste vic zrychlil, tu strelbu bych popsal asi vic v detailech, mozna tam schází i trosku vnitrniho napeti, nejaka vnitrni psychologie, vnitrni dilema atd.
"kam ted jit? kudy? muzou byt vsude, nikde nejsem v bezpeci!" jako vnitrni monolog, podle me se to pak vsechno vic zdramatizuje a navic to pomaha ctenari vice dokreslit predstavu. no ale nevim, kazdy ma svuj styl. |
12.04.2004 20:21
fungus2
|
Určitě by se to dalo lépe napsat. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|