V okně stojí KYPRÁ paní,
v ruce třímá kůži z laní.
Změnit okno v čisté chtěla,
ukázala víc, než měla.
Na začátku druhé sloky,
odhalila kypré boky.
Kapky deště už se nesou,
ctitelé však něco snesou.
Chlapci, muži namačkaní
obdivují křivky paní.
Nevadí jim průtrž mraků,
ba ani výkaly ptáků.
Ňadro opustilo lože,
dav jen vzdychnul: „Ó můj Bože."
Kyprou paní v zamyšlení
nezajímá kolem dění.
Náhle konec představení,
pan Kyprý v pohodě není.
Muže, chlapce do hlav bije,
běží koupit žaluzie.