odporný den |
Byl to odporný den. Slunce pálilo a já neměl sílu vyjít ven. To horko mě ničilo. Ležel jsem nahý na kavalci ve své chatě a neustále usínal a probouzel se. Vypil jsem snad sud světlého piva, ale žízeň zůstávala a horko mne neopouštělo. Prostě odporný den.
Kolem čtvrté hodiny odpolední jsem zaslechl hlas strýce Otty.
„Mario, jsi doma? Pojď se mnou na ryby!“ zaburácel svým hlubokým hlasem. Ještě to tak, pomyslel jsem si. V takovém počasí mne na ryby nikdo nedostane.
„V takovém počasí mne na ryby nikdo nedostane!“ odpověděl jsem co možná nejhlasitěji a co nejdůrazněji.
„Slíbil jsi, že se mnou někdy půjdeš. Vždycky máš nějakou výmluvu. Jakou výmluvu máš dnes, Mario?“zašklebil se strýc a dobrácky na mne mrkl.
To je pravda. Vždycky mu něco slíbím a pak mám spoustu výmluv.
„To je pravda, vždycky ti něco slíbím… Tak já teda s tebou na ty ryby půjdu, i když je odporný horko a mě se ten nápad vůbec nezamlouvá.“ Otta se na mne usmál a pokýval hlavou: „Dnes je opravdu krásně.“
Otta je podivín.
Vyšel jsem ze své chaty a málem přišel o zrak. Odporné slunce! Odporný den!
Seděli jsme na břehu jezera, Otta stále nahazoval a vypravoval různé příběhy. Především z války. Z nejhoršího období jeho života. Nevím proč mi všechny ty válečné historky říkal, v tomto hnusném a odporně horkém dni. Asi si potřeboval postěžovat a doma už mu nikdo nenaslouchal. Jednou jeho žena Anastázie řekla, že už to nebude poslouchat, koupila mu rybářské náčiní ve slevě a poprosila ho, jestli by se nechtěl jít občas uklidnit na ryby. Od té doby chodí Otta na ryby.
K večeru na obloze začalo blýskat. Vzduch se příjemně ochladil a byl cítit blížící se déšť.
„Tak to vypadá, že půjdeme,“ řekl Otta a začal se balit.
„Proč? Konečně se cítím lépe a ty už chceš jít!“
„Nemám rád déšť a bouřku, připomíná mi to válku.“ Otta se na mne mrzutě zadíval.
„Ale neblázni strejdo, to jsou jen tvé představy. Bouřka je přeci jedna z nejkrásnějších událostí na tomhle mizerným světě. Ty světla, ty rány, ten teplý déšť!“
„No právě! Připomíná mi to ruský kaťuše, útoky na Berlín a zvuk britských letadel!“ zasyčel Otta .
„Ale jdi, vždyť je dávno po válce. To bude nádhera, bouřka na jezeře…!“ nenechal jsem se odbýt a strýc se tedy znovu posadil, natáhl přes hlavu kapuci rybářské vesty a díval se se mnou na nebe a na velké dešťové kapky jak padají do vody.
Byl to skutečně překrásný ohnivý gejzír. Žíly světla protínaly inkoustové nebe, burácelo tolik, až praskaly bubínky v uších, hustě pršelo. Otta to všechno mlčky pozoroval, občas si přikryl tvář rukama nebo zacpával uši.
Najednou se stalo něco neskutečného. Z nebe se přímo do jezera valila obrovská elektrizující koule. Velká asi jako kopule chrámu svatého Mikuláše. Nic úžasnějšího jsem dosud neviděl, a i když mne poléval strach a byl jsem jak před smrtí, byl jsem šťastný. To už Otta nevydržel, rozplakal se a držel se nějakého křoví.
„Pojď pryč Mario, pojď u všech svatých pryč!“ zběsile křičel a dodával celé této krásné scéně ještě morbidnější kulisu. Nenechal jsem se zviklat.
Když koule dopadla do jezera, zvedla se obrovská vlna a smetla mne do studené vody. Nic víc si už snad ani nepamatuji. Cítil jsem však jakési šimrání. Záhy jsem pochopil, že jsem pod elektrickým proudem. Klesal jsem ke dnu. Jsem neplavec.
Otta ležel na břehu a strachy nedýchal. Když pochopil, že je se mnou konec, skrčil se a dál plakal. Brzy na to bouře ustala. Hustě pršelo a strýc Otta naříkal a modlil se za mě. Únavou usnul.
Druhý den kolem poledne se probudil. Civěl do vody a sledoval tu hrůzu. Na hladině leželi břichama vzhůru všemožní vodní živočichové, všude byl cítít neskutečný zápach. Pak na hladině objevil i mé plovoucí tělo.
Mezitím já už byl dávno v nebi. Popíjel jsem Cinzano, hrál na pláži v Sopotech šachy s Emanuelem Laskerem, kouřil kubánský doutník, užíval si slunce a pokřikoval na opalující se krásky: to je ale krásný den!
Otto dál seděl nehnutě na břehu několik hodin. Pak zničehonic zakvílel:
„Bože, proč jsi tohle dopustil? Jak jsi mi to mohl udělat? Ach…“, opět se hořce rozplakal a pak zašeptal: „To je ale odporný den.“
|
|
Počet úprav: 6, naposledy upravil(a) 'Mario Czerney', 21.05.2006 23:15.
Názory čtenářů |
22.05.2006 10:12
chudak
|
opět takové lehce rozpačité. Ze začátku se to dobře čte, ale pak jakoby se v těch slovech zaleskla bezmoc autora co vlastně s tou povídkou provést |
22.05.2006 10:16
Mario Czerney
|
chudak napsal(a): opět takové lehce rozpačité. Ze začátku se to dobře čte, ale pak jakoby se v těch slovech zaleskla bezmoc autora co vlastně s tou povídkou provést nesouhlasím, povídka se mi psala velmi zlehka, od začátku až do konce.-) |
22.05.2006 11:00
PaJaS
|
pěkné - líbí. Ten konec je trochu překvapivý (chudák strejda). Tip top |
22.05.2006 15:52
Diotima
|
:-)) ale ale aaaale - když já vám povídám, že je nebe na Zemi, pravdu mááááám, věřte mi! A a proč si nezajet do Sopot třeba vlakem, dát si doutník a pokřikovat na krásky? Jak vim z Červenýho trpaslíka, duchu kouřit nelze - neudržíš doutník :-) četlo se to dobře, celkem to odsejpá,
tip |
22.05.2006 18:11
stanislav
|
jo jo. odsejpá to skvěle. a rozpačitě to tedy na mě vůbec nepůsobí, ani na konci, ani nikdy jinde. tip! |
24.05.2006 21:21
Mario Czerney
|
tak tady máš dárek, Vladimíre k tomu Tvému svátku, když Tě moje zpráva potěšila Nemusíš se k tomu vyjadřovat, postačí mi, když si to přečteš (třeba to zkusíš). Věnuju Ti jí zde na Liteřře, protože si fajn člověk.-) |
24.05.2006 21:50
Vladimír Ochrana
|
Díky za dárek, Mario, s chutí jsem si početl.
Přece jen se pokusím o malé vyjádření, protože čtenost je fajn, ale zpětná vazba možná víc:
1) jak jsem napsal už výše, početl jsem si hezky,
2) víš, že jsem doposud netušil, že umíš tak pěkně vyprávět?
3) moc se mi líbí to opakování myšlenek a vyřčených vět v úvodní části,
4) konec by možná mohl být nápaditější, ale ony ty šachy s Emanuelem Laskerem taky nejsou k zahození :-)
5) tip |
27.05.2006 20:50
Kodynie
|
Početla jsem si. Dobře zpracovaný námět od začátku až do konce. |
28.05.2006 18:56
Andromeda
|
Protektor napsal(a): Sirius napsal(a): Hana napsal(a): Protektor napsal(a): Mario Czerney napsal(a): Milej Protektore, jedna z větví mých předků byli Židé. Mario jé, tak to je mi líto. Pozbýváš poslední slzu mých sympatií. tak to zapláčeš i nade mnou... taky bych z hlediska rasové čistoty neprošla... Ále, tehdy se udělovalo potvrzení o rasové čistotě taky kdekomu! Dneska už by to bylo přísnější. Dneska už máme prověřování na bázi DNA. :) A kde se nechá prověřit? Nutně to potřebuji kvůli čistému svědomí. ******************************************** Avi pro NECHCI, aby pochopil, proč se probírá Protektorův "fašismus"... |
01.06.2006 11:14
Pavla
|
a dál?
|
15.06.2006 12:34
Humble
|
Jedna z větví mých předků byly opice, což je pořád lepší, než kdyby to byli Protektoři.
tip :o) |
15.06.2006 13:43
Mario Czerney
|
:-))) |
15.06.2006 14:16
Sirius
|
:)))) Tak to je ještě v pořádku. Horší by bylo, kdybys byl z nějaký podřadný poloopice:)) Třebas takovej lemur:))) |
16.06.2006 07:42
Humble
|
Tady se naťukla zajímavá otázka. Co je opice, to každý z nás samozřejmě tuší. Naposledy jsem se s tímto roztomilým tvorem setkal předevčírem při návštěvě v té chvíli již třetího restauračního zařízení. Zamýšlím se ale nad tím, co je poloopice??? :o) |
20.06.2006 08:20
Sirius
|
Ta nastává na začátku návštěvy druhého restauračního zařízení:))) |
21.06.2006 08:52
Humble
|
Děkuji za vysvětlení. Tento termín zařadím do svého slovníku :o) |
08.11.2007 13:57
infinite
|
hih..ad absurdum.. nakonec si strejdu tedy přeci jen přesvědčil :-D
zase smrt, ale uplně jiná :-) |
28.03.2008 23:18
koniklec
|
odporný den plný rajčat |
11.07.2008 11:33
MarekMotor
|
Já se milej pane tetelím radostí, sice bych tam měl pár výhrad k některým formulacím, ale to je teď jedno. Nadsázka je přípustný a čtenářsky vděčný způsob, jak získat distanc a tohle mi hodně sedí. |
08.07.2012 23:22
josefk
|
no, nemusíš dávat takhle na odiv, že máš vždycky pravdu :) mít vždycky pravdu, to dost unavuje! znám to :) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|