Dílo #26288
Autor:životem uvězněná
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:02.05.2006 00:31
Počet návštěv:3438
Počet názorů:6
Hodnocení:12

Prolog
Sbalím se ti na cestu
A ty mne stejně /schválně/ zapomeneš doma
Pohladíš tvář
možná už naposledy
ať nebolí
a já
Do nenávratna
slibuji nezapomenout

hledalas přístav v domnění
Na naději se někdy zapomíná
že není dál kam plout

Pohladím tvář
zase jako poprvé
pro úměv vytoužený
a ty
Všechnu mou něhu
slibuješ nepoztrácet

Věříš, že odcházíš jen na chvíli
a potom najednou
už není kam se vracet
Epilog
Někdy mi vločky tají na řasách
Potom si přeji být malou chvíli pískem
v tvých přesýpacích hodinách
v pokoji ocelově hřejivém a blízkém
být stále s tebou, nemuset mít strach

Vyznání do dlaně vyryté perořízkem
Nechť provází tě ve tvých výšinách

Proč stejně vždycky vítězí ty bledé princezny bez křížů?

Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'životem uvězněná', 02.05.2006 00:37.

Názory čtenářů
02.05.2006 00:34
fougeres
krásná...***
02.05.2006 01:51
Hana
Potom si přeji být malou chvíli pískem
v tvých přesýpacích hodinách

*
02.05.2006 15:28
LoT
Hezké,
takový nářek zubního kartáčku, který si na cesty nikdy neberu. On leží v kuchyni, ovesné vločky mu padají na štětiny a naříká, jak je mu smutno. :-)
03.05.2006 11:04
Burlev
dobré a dosT
08.05.2006 19:44
Craerassy
pro tu melodii...smutkem zní..
*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)