Prolog |
|
A ty mne stejně /schválně/ zapomeneš doma |
Pohladíš tvář možná už naposledy ať nebolí a já Do nenávratna slibuji nezapomenout
hledalas přístav v domněníNa naději se někdy zapomíná že není dál kam plout
Pohladím tvář zase jako poprvé pro úměv vytoužený a ty Všechnu mou něhu slibuješ nepoztrácet
Věříš, že odcházíš jen na chvíli a potom najednou už není kam se vracet
|
|
Epilog |
Někdy mi vločky tají na řasách Potom si přeji být malou chvíli pískem v tvých přesýpacích hodinách v pokoji ocelově hřejivém a blízkém být stále s tebou, nemuset mít strach
Vyznání do dlaně vyryté perořízkem Nechť provází tě ve tvých výšinách
Proč stejně vždycky vítězí ty bledé princezny bez křížů? |
|
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'životem uvězněná', 02.05.2006 00:37.
Názory čtenářů |
02.05.2006 00:34
fougeres
|
krásná...*** |
02.05.2006 01:51
Hana
|
Potom si přeji být malou chvíli pískem
v tvých přesýpacích hodinách
* |
02.05.2006 15:28
LoT
|
Hezké,
takový nářek zubního kartáčku, který si na cesty nikdy neberu. On leží v kuchyni, ovesné vločky mu padají na štětiny a naříká, jak je mu smutno. :-) |
03.05.2006 11:04
Burlev
|
dobré a dosT |
08.05.2006 19:44
Craerassy
|
pro tu melodii...smutkem zní..
* |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|