Dílo #25934
Autor:Alan Marceau
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Vyznání
Zóna:Jasoň
Datum publikace:22.04.2006 21:45
Počet návštěv:954
Počet názorů:4
Hodnocení:2

Prolog
Pořád té samé
Tisíce očí
Tisíce očí na mě hledí
A tvé dvě tam chybí
Tisíce uší mě slyší
A tvé dvě neposlouchají
Jsi zaslepena černými brýlemi
A máš špunty v uších
Nevnímáš

Odysseus deset let bloudil
Než se vrátil domů
A já jsem dvacet let doma
A stejně bloudím

Tak až ztratíš brýle
A vyčistíš si uši
A já najdu cestu
Pak se třeba potkáme

Názory čtenářů
23.04.2006 01:08
LISKA
Kdyby jste všichni tak nespěchli a nechli myšlenku uzrát, tak by to mohlo být krásné.
24.04.2006 20:21
Alan Marceau
LISKA napsal(a):
Kdyby jste všichni tak nespěchli a nechli myšlenku uzrát, tak by to mohlo být krásné.
Ach, asi máš pravdu
25.04.2006 05:07
evuš
krásný! neuzrálé a to je právě ono (když jsem byla malá, taky jsem jedla zelená jablka a bolelo mě po nich břicho...a dělám to dodnes)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)