Dílo #2554
Autor:fungus2
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:15.03.2004 10:20
Počet návštěv:452
Počet názorů:4
Hodnocení:1
Patří do sbírky:HUMORNÁ

NÁLEDÍ

Luděk Kovář se rozmrzele po ránu podíval ven, kde uviděl pod rozsvíceným pouličním osvětlením padat hustý déšť. Zároveň pohlédl na teploměr za oknem, jehož rtuť končila pod nulou.
„Zatraceně. To je zase bláznivý počasí! Je zima a leje!“ řekl si a pohlédl zachmuřeně opět na ulici. A zdálo se mu, že v pouličním osvětlení se povrch ulice nezvykle ostře leskne.
 Zcela bez nálady, beze spěchu sešel několik pater domu. Chvíli hleděl přes prosklené venkovní dveře a po odemknutí roztáhl deštník a vykročil na dlaždičky. Okamžitě mu však na nich podklouzla noha.
„Hrome! Vono to je namrzlý!“ proběhlo mu hlavou po zavrávorání. Udržel se štěstím rovnováhu a vkročil na první schod. Do deštníku mu začal naplno bubnovat zmrzlý déšť a ve stejnou chvíli mu podjela levá noha. Ve zlomku vteřiny se skácel a v pádu se snažil zachytit zábradlí. To se mu ale nepodařilo, načež dopad na schody byl velmi tvrdý. A vzápětí pocítil, že po zádech jede v těch místech, po kterých sjíždějí na chodník kočárky. Připadal si jako na tobogánu a záhy dojel až na chodník pod schodištěm.
  Chvíli bezvládně ležel, přičemž hleděl na okna domu, z nichž některá svítila. Dopadající déšť jej však vzápětí přinutil k pohybu.
„Pane Kovář, to jste vy?“ ozvalo se náhle ze schodiště. A on uviděl na opačné straně schodů u zábradlí podivně zkroucenou postavu. Podle hlasu usoudil, že se jedná o sousedku Kláru Malou.
„Ano, to jsem já,“ odvětil a sotva se vztyčil, podjely mu nohy. A on opět ležel na chodníku.  
„Mohl byste mi prosím vás pomoc? Já se nemohu pohnout,“ řekla opět paní Malá.
„Počkejte. Pokusím se k vám dostat,“ sdělil jí a po čtyřech s rozevřeným deštníkem lezl k okraji schodiště.
„Vydržte, za chvíli budu u vás.“
„Pozor, abyste nespadl dolu.“
„Už jsem jednou spadnul.“
Za okamžik se zachytil zábradlí a pozvolna se sunul při něm k ní.
„Už jsem u vás. Ale budete se muset přestat držet,“ sdělil jí.
„To ale spadnu,“ namítla.
„Já vás chytnu, nebojte.“
„A kdo chytne vás?“
„Podejte mi jednu ruku.“
„Já se jednou neudržím.“
„Takhle vám ale nepomůžu.“
Sousedka se přestala držet levou rukou a podala mu jí. On jí podal svou pravou ruku a oba se poté drželi za ruce.
„To se tu takhle chcete držet za ruce?“ zeptala se po chvíli.
„No to ne. Ale musíte se pustit taky tou druhou a chytit se rychle o tyčku níže.“
„A proč ne o tyčku výše?“
„Sakra udělejte to, co jsem vám řekl nebo tady oba ještě přimrzneme!“
Paní Malá tak učinila, ale on jí neudržel a ani sám neudržel svoji levou ruku na zábradlí.
Na schodišti se vzápětí ozval dvojitý křik, načež vleže na sousedce sjel přes chodník až na ulici.
„Jééééé…zastavtéé …!“ rozkřikla se poté, co oba na úplně zledovatělé ulici jeli z kopce.
„Je to úplně zledovatělý…!“ vykřikl. Hned na to oba narazili do stojícího auta a jeho alarm se rozezvučel na plno.
„Co to tam vyvadíte!“ rozkřikl se muž z jednoho vchodu, jemuž vůz patřil. Pak se náhle ozvala spousta nadávek, jelikož majiteli automobilu podjely nohy a on po dopadu na zmrzlé schody se začal držet za kotník.
„Vytáhněte mě!“ křičela zpod auta pani Malá, zatímco pan Kovář si nahmatal bouli na čele a tušil, že nebude snadné sebe a sousedku dostat zpět do domu.

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'fungus2', 22.11.2008 16:00.

Názory čtenářů
15.03.2004 19:41
fungus2
Díky.
15.03.2004 20:17
Smykač
Za málo:) Sranda;o)
16.03.2004 08:49
Adriana
;-))))))))
16.03.2004 16:14
fungus2
Jsem rád, že povídka pobavila.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)