Tam v horách vysokých,
kde řeka pramení,
našla jsi studánku,
ve slepém rameni,
padával led i sníh,
do vlnek ve vánku.
A já ...
Nyvý a znavený,
pronikal do řeky,
vtékal Ti do dlaní,
skrze Tvé doteky,
podléhal sonátám,
zběsilých peřejí,
místy jenž nepoznám,
pln lásky záznějí.
Řeka se rozlévá,
za obzor do dáli,
v naději duše zvá,
obejít úskalí,
cherubín zaváhal,
kdes světe jenž jsem znal,
a duše zmatená,
sama se utápí.