tvé tlející růže říkají neměl bys

když u tebe při smrti stojí Anubis

a hlídá tvůj shnilý život příští

když stojí v tvém krvavém tratolišti

a ze rtů jeho řine tmavý hnis

holé kůže v parném létě

tisknou zlobu co oblékne tě

a zahalí tvé sladké já

jenž ve zdech stísněnosti skomírá

mrtvé hlasy křičí proklatě

plamen sálá do duše olizuje psí hlavu Anubise

s vytrhnutým srdcem v dlani plameni pochlubí se

taví se maska boha Smrti pohasíná světlo z chodby

v síře dumá jestli žil a vlastně od kdy