Dílo #24935
Autor:Ellin
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:25.03.2006 19:11
Počet návštěv:1172
Počet názorů:1
Hodnocení:1

Prolog

čáry máry hokus pokus

Předjarní řeka

Předjarní řeka

Bílý vlas stařešinů ztrácí se pod splavem,

broušená sklenice roztříštěná o zeď,

i stříbrné vlasy andělů mizí v hluboké tůni.

Znají tajemství proměny tajícího ledu

v modrozelenou průzračnou hlubinu…

 

Malé vodní kapky mrzí poklidná pouť.

Vesele skáčou přes kameny porostlé mechem,

rozbíhají se na všechny strany

a stříbrně se chichotají slunci,

kterému nezbývá nic jiného,

než je přikrášlit svým zlatým pláštěm.

Jejich nerozlučný přítel

rozpustile promítá své barevné rozmary

na skálu ve vodní cestě

i do matného závoje na hladkém šedém betonu.


 
Neviditelný rybář na břehu řeky

do mělké vody hází zlatou síť.

Ještě se mu neomrzelo

do nekonečna měnit její tvar…


Na modrém nebi

šest bílých čar směrem od slunce,

stará jabloň v zahradě před domem

svítí životem.


Sníh černý, sněženky bílé,

nic není, jak by mělo být,

čas bláznů vypršel…









Slunce si sedlo na kámen,

ale nedá se chytit.







Pěnkava na drátě

hlásí odchod nepřítele.

 

 

Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Ellin', 09.07.2006 17:39.

Názory čtenářů
27.03.2006 11:46
Terisek_Z
ten konec je fakt dobrej

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)