Na čarodějnickém sletu zatím probíhalo klání na velmi vysoké úrovni. Přítomny byly všechny čarodějnice, co jich na celé zemi bylo. Pouze čarodějnice - čarodějové mají své vlastní slety a přísně si střeží, aby se jim tam žádná žena neobjevila - stejně tak čarodějnice. Navíc se vždy termíny jednotlivých sletů kryjí a nikdo si nenechá ujít ten svůj. Před komisí, která se každý rok mění, jednotlivé čarodějnice v různých kategoriích ukazují svá nejlepší kouzla, která za minulý rok vymyslely. Magdalena si zrovna připravovala půdu pro svou lahůdku mezi kouzly pro praktický život.
"Toto kouzlo se skládá z několika částí," začala rozvážně, když si byla jistá, že má maximální pozornost celé komise i ostatních. "Prvním krokem je sestrojení vhodné nádoby." Zamumlala zaklínadlo, provedla několik složitých pohybů rukama a na stole před ní se ze vzduchu zhmotnila skleněná baňka podivného tvaru. Nikdo ještě nevěděl, co bude výsledkem jejího kouzlení, ale Magdalena byla zárukou kvality. Její kouzla byla vždy precizně a přesně provedená a dávala do nich i kousek sebe. Proto byla ozdobou klání a velmi často si odnášela ceny za kvalitní provedení i celkový dojem.
"Dále si musíme vyčistit vzduch," pokračovala. Vždycky pojala své vystoupení jako show. Všechny ostatní čarodějnice oznámily, co hodlají předvést a potom už až do konce svého kouzlení nepromluvily. Magdalena ne. Další magická průpovídka, pohyby rukama a z okolí sletu se s křikem rozlétlo veškeré ptactvo.
"Pro moje kouzlo je potřeba vyčistit okolí od všech normálních ptáků. Mohli by ho překazit," dodala na vysvětlenou a chystala se k poslednímu kroku. "Poslední krok je vyvolání blesku a jeho uzavření do připravený nádoby. Tím získáme zdroj světla na dlouhou dobu a svítivostí je o moc lepší než nějaká louč nebo svíčka." Poslední zaklínadlo a na čisté (i když potemnělé) obloze se začal formovat mrak. Magdalena pokračovala a rukama směřovala mráček k připravené baňce. Mrak už byl připraven nad stolem a Magdalena na zakončení svého kouzla vítězně máchla rukou. Ozvalo se soví zahoukání, následované zablesknutím a zahřměním. Magdalena překvapeně vykřikla a na stůl dopadla veškerého peří zbavená Angela. Překvapením vytřeštěné oči a ohořelé peří mělo za následek výbuch smíchu mezi všemi ostatními čarodějnicemi. Pouze Magdalena se mračila.
"Pokazila jsi mi kouzlo," zasyčela směrem k nebohé sově tak, že by se za to nemusel stydět ani Bret. "Nevíš, že na slet žádné zvíře bez předchozího schválení nesmí?"
"Já vím," klopila oči Angela. "Snažila jsem se být nenápadná."
"Být nenápadná," zamračila se Magdalena ještě víc. "Myslíš, že my čarodějnice jsme úplně blbý nebo co? Myslíš, že nepoznáme, když někde okolo je magické zvíře? Co jsi tady vůbec dělala? Máš snad být doma a hlídat dům."
"Doma se objevil ohnivák," vyhrkla novinu Angela. Na Magdině tváři zlost vystřídal údiv. "Povídal, že tě nutně potřebují."
"Jdu se zeptat komise, co s tebou," řekla opět přísně Magda. "A potom si promluvíme."
"Magdo, nemohla bys mi přičarovat peří?" zaprosila smutně sova. "Cítím se nějak hloupě - jako nahá." Magdalena se jen pousmála a beze slova odešla.
Ostatní čarodějnice se dosyta vysmály a čekaly, co bude dál. Po chvíli porady vstala hlavní komisařka a vyžádala si klid.
"Vzhledem k okolnostem, kdy Magdalenina sova přinášela důležitou zprávu své paní, se komise rozhodla, že Magdalena může své kouzlo zopakovat." Otočila se k Angele, zvedla ruku a z konečků prstů jí vylétl paprsek, který zasáhl překvapenou sovu, až spadla pod stůl. Oklepala se a když zjistila, že má zpět veškeré své peří, vděčně se na ni usmála. Magda "oblečenou" sovu zvedla a předala ji komisi na pohlídání.
"Viditelně nestačilo vyčistit vzduch od normálních ptáků," pokračovala ve svém vystoupení za tichého smíchu. "Přidejme tedy ještě odehnání nenormálních a magických ptáků" a provedla příslušné kouzlo. Vytvoření mraku i blesku již proběhlo bez problémů a blesk v baňce ozářil celé okolí.
"Takhle vydrží svítit déle než týden. Po týdnu je dobré ho pustit, aby se dobil a chytit si jinýho," dávala ještě Magda poslední informace. S mírnou úklonou a za bouřlivého potlesku si vyzvedla u komisního stolu Angelu a odnesla si ji stranou.
"Tak povídej," pronesla už klidně a zahleděla se na zkroušenou sovu. "A netvař se takhle, sama dobře víš, že se na tebe už nezlobím."
"Chvilku poté cos odletěla," začala vyprávět Angela "nám do komína spadla oranžová kulička, která se po chvilce změnila na ohniváka. Ale měl nějakou divnou barvu - jako by vyhasínal. Pořád dokola opakoval, že tě nutně potřebujou a pak z něj vypadlo, že jim uhasíná nějakej oheň. A proto že má takovou divnou barvu a během tý chvilky, co byl u nás, ještě potemněl."
Magdalena poslouchala tiše se zavřenýma očima. I když patřila k těm mladším čarodějnicím, měla již spoustu zkušeností, protože se nezdráhala pomáhat všem, kdo o její pomoc požádal. A většinou se jednalo o nezištnou pomoc - pouze v několika málo případech, kdy měla co do činění s nabubřelým králem nebo nadutým vévodou, si řekla o královskou odměnu. Samozřejmě ji vždy dostala - málokdo by si chtěl proti sobě poštvat čarodějnici. Navíc tak schopnou.
"Připrav se, letíme domů," řekla najednou rázně, až se Angela lekla. "Jen se skočím ještě omluvit komisi". Netrvalo dlouho a obě už na koštěti mířily domů.

Doma mezitím Cindy s Bretem uklízeli nádobí po večírku. Nebylo toho mnoho, takže s tím byli poměrně rychle hotovi. Ohňomír tiše seděl u krbu a měl karmínově rudou barvu. Vypadalo to jakoby se styděl. Bret i Cindy však věděli, že ohniváci vyjadřují rozpaky a stydlivost poněkud jinak. Ohňomír se však opravdu styděl. Styděl se, že vyžvanil zprávu, která byla určená pouze Magdaleně. A spoustu dalších věcí, které nebyly určené pro zvířecí uši. Věděl, že čarodějnické koště provází hluk a proto poslouchal, jestli už se Magdalena neblíží, aby jeho stydění mohlo skončit. Kolem však bylo ticho, které občas přerušovala jen Cindy nebo Bret. Najednou Cindy vyskočila, tlapkou stlačila nějakou páčku u krbu a z domku se vysunula přistávací rampa, na kterou během několika vteřin naprosto tiše přistálo koště s Magdalenou a Angelou.
"Zdravím vás, příteli," oslovila němě zírajícího ohniváka s úsměvem Magdalena. "Nemáte náhodou příbuzné mezi zíraly?" Dobře věděla, že je to nesmysl, neboť zíralové a ohniváci se sice akceptovali, ale nějaké vztahy nebo nedej bože děti nepřicházely v úvahu. Stejně tak dobře věděla, že ohnivák to vezme s humorem a v pohodě. Zíral by se třeba urazil. Ohňomír pochopil její narážku a rozchechtal se, až mu tekly ohnivé slzy. Když si představil zírala s těma vyboulenýma očima, smál se pořád dokola a nebyl k utišení.
"Jak to, že jste přiletěly tak potichu?" přestal se konečně smát a přemohla ho zvědavost. "Košťata přece dělají velkej hluk." Magda si jen přikryla uši, Cindy to udělala po ní, Angela se zatvářila nešťastně, Bret lhostejně a ohnivák zmateně. Do chaloupky vletěl rozhněvaný hluk, kterému Magda na svém nadzvukovém koštěti uletěla a vyplnil každou škvírku. Po chvíli odezněl, Magda, Cindy i ohnivák si odkryli uši a začali se starat o Angelu. Jako vždy to nešťastná sova schytala, ale péče ostatních ji dělala moc dobře.
"Nadzvukové koště. Nechá hluk daleko za sebou," usmívala se Magda tajemně a naznačila přihlížející trojici, aby je nechali o samotě. Pochopili a vytratili se na půdu. Věděli dost a nepochybovali, že jim Magdalena vše řekne.
"Jsssem jenom zvědav, jessstli mu pomůžeme," prolomil ticho Bret. I když měl dar řeči jako všichni ostatní, jeho hadí původ se nezapřel. Pořád měl tendenci protahoval sykavky, takže ostatní měli neodbytný pocit, že mluví s hadem. Což byla mimo jiné pravda.
"Myslím, že jo," odpověděla Angela. "Magdalena má dobrý srdce a málokdy nechá odejít s prázdnou někoho, kdo potřebuje pomoc."

"Tak povídejte, Ohňomíre. Co je tak důležitého, že jsem musela opustit slet?" zeptala se už vážně a tiše Magdalena. Ohnivákovi došlo, že nikde před Magdalenou nepadlo jeho jméno a už chtěl zase napodobovat zírala. Pak mu ale došlo, s kým mluví, zmenšil oči na normální velikost a začal.
"Vy Magdaleno znáte spoustu věcí o našem druhu, takže vám nemusím popisovat detaily. Náš ohnivý král, který má na starosti náš oheň, si neví rady. Není ještě tak starý, aby předal svoji ohnivou korunu svýmu synovi. Tento rituál probíhá jednou za ohnivý století a to, který máme teďka, se ještě zdaleka nechýlí ke svýmu konci. Ale oheň začíná pohasínat. Byl původně bílý. Když mě král posílal za váma, už měl pomerančovou barvu," začal ohnivák vzlykat a Magdalena nestačila zašlapávat plamínky, které vyrážely na místech, kde na dřevěnou podlahu dopadaly jeho ohnivé slzy.
"Dobře," začala pomalu a ohnivák hned přestal natahovat a zbystřil své plamínky protkané uši. "Řekněme, že vám pomůžu. Co z toho ale budu mít?" chtěla ještě Magdalena vědět zbytek příběhu, totiž s jakým vzkazem ho poslal král.
"Cokoliv budete chtít," vyhrkl ohnivák spěšně. "A co vám budeme moci dát," zamumlal si pod vousy, aby to Magdalena neslyšela. Ta však měla sluch dobrý. Znala však ohniváky a párkrát měla co do činění i s jejich králem. Neměla strach, že by jí chtěli oloupit.
"Chci ale vědět všechny detaily," kladla si ještě podmínky. "A nejlépe od krále," zdůraznila ještě hlasem, který nedovoloval odmítnutí. Ohnivák se jenom usmál a během chviličky už jako ohnivá kulička opouštěl komín jejich domku. Byl však natolik nadšen svým úspěchem, že si ani nevšiml, že se od střechy odlepil tmavý stín, který ho začal pomalu následovat.

Cindy mezitím zamyšleně přecházela po půdě a přemýšlela nad vším, co před chvílí slyšeli. Něco jí tam nehrálo, ale nemohla přijít na to, co. Všechno se zdálo v pořádku. Ohnivák přijde požádat o pomoc. Na tom není nic divného. Angela se nabídla, že bude ohniváka sledovat a pokusí se zjistit něco víc. Bret ještě moc zkušeností s ostatními tvory neměl, takže ležel v otevřené knize a hledal detaily o ohnivácích.
"Ješšště že to Magdino kouzlo na jazyky počítá i ssse čtením," zasyčel si spokojeně pod vousy. Cindy se jenom ušklíbla, protože Bret na tom nějak moc oslnivě se čtením nebyl. Četl pomalu a ještě si musel koncem ocasu ukazovat, aby se neztratil. Ale teďka potřebovala přemýšlet a Bret byl poměrně pečlivý. A encyklopedii určitě nevadilo, že je poslintaná od toho jeho věčného vyplazování jazyka.
"Mám to," přetrhl opět nit Cindiných myšlenek Bret. "Ohniváci maj opravdu centrální oheň, kterej jim dává sssílu," sdělil nasupené Cindy důležitě.
"Brete," snažila se Cindy přemáhat, aby mu nešlápla na ocas. "To není nic novýho. Tohle jsem věděla jako malý kotě. Zkus najít něco, co se dneska stalo a obvykle se to neděje."
"Dobrá," zabručel Bret a ponořil se opět do studování knihy. Cindy zase začala dumat a přehrávala si celé dnešní setkání od začátku až do konce a hledala podivnosti. Přílet krbem - ano, ohniváci jako Santa většinou lezou krbem. Pokud dům krb nemá, použijí okno. Nic divného. Cestují jako malá ohnivá kulička, která se po přistání rozroste pomocí plamínku do statické podoby ohniváka. To taky souhlasí. Velikost je značně proměnlivá, Ohňomír se vešel do průměru. Na chvilku byla opět přerušena, tentokrát ale Magdalenou, která na svém koštěti opouštěla chaloupku.
"Magdalena se tedy vydala na pomoc králi," zamumlala si Cindy víceméně pro sebe, Bret to však zaslechl.
"Vidíššš? Magdaleně přijde všššechno normální, jen tobě ssse něco pořád nezdá," pronesl jakoby lhostejně, leč Cindy v jeho hlase výčitku přece jenom tušila. Ale když se na něj otočila, byl už zase zpět ve své knize a tvářil se jakoby nic.
"Proč ten plaz slyší, jen když chce?" ptala se v duchu. Tuhle otázku však nechala bez odpovědi a vrátila se k ohnivákovi. Pokračovala v přemýšlení a čas od času zabloudila svým zrakem k Bretovi. Ten se najednou zarazil na jedné stránce a dlouho na ni nevěřícím zrakem zíral. Stále a dokola upíral svoje hadí oči na jedno místo v knize, až si toho Cindy všimla.
"Copak, Bretíku?" zeptala se Cindy. "Přišel jsi na něco?"
"Já nevím," odpověděl zmateným hlasem zmiják. "Přijde mi divný, že tady nezmiňujou, že by ohnivák mohl mít zelenou barvu."
"No jasně," vykřikla Cindy. "Zelená barva. Hochu, ty jsi poklad." Bret se opět rozzářil, protože byl pochválen, ale vzápětí se zatvářil tak nechápavě, že Cindy nezbývalo, než mu knihu vzít a přetlumočit.
"Ohniváci můžou mít všechny barvy čistého ohně," četla Cindy pomalu, aby si to stíhal přebírat. "Čistýho ohně! Čistej oheň nikdy není zelenej. Ještě že je tady ten obrázek se všema odstínama. Modrá až bílá, žlutá až oranžová, červená až tmavě rudá s fialovým nádechem. Ohňomír po tvým lektvaru kombinoval modrou se zelenou. To by se dalo přičíst tomu tvýmu dryáku, ale potom si čuchnul k Angeliným myším. Dobře jsem viděla, jak se mu celý břicho zazelenalo. To je to, co se mi na něm nezdálo. Teď ještě musíme zjistit, co je vlastně náš návštěvník zač a co od něho můžeme čekat," dokončila spokojeně. Najednou však do okna vletěla rozčilená Angela.
"Byla to past," vykřikla, až se oba lekli. "Mají Magdalenu. Překvapili ji a teď ji drží neznámo kde," dodávala udýchaně a Cindy jí rychle přinesla trochu vody. Angela pila dlouze a Bret už na ni dorážel, ať povídá dál.
"Nech ji trochu vydechnout," okřikla ho Cindy. "Nevidíš, že letěla jak o život?"
"Proč jak?" zeptala se Angela. "Kdyby mě viděli, tak je po mě. Ještě že jsem byla  dost vysoko."
"A kdo?" zeptala se Cindy současně s Bretem. Angela však už zase měla zobák ponořený do misky s vodou a dlouze hasila žízeň.
 "Já nevím," odpověděla po chvilce sova smutně. "Přiznám se, nevím. Nikdy jsem podobný příšery neviděla."
 "Můžeme je zkusssit najít v atlasssu," navrhl Bret, kterému viditelně úspěch z minulého nálezu stoupl do hlavy. "Ssschválně kolik časssu mi to zabere teďka."
 "Brete, ty nejsi normální," prohlásila Cindy.
 "Aha," podivil se Bret. "Ukaž mi někoho z násss, kdo je." Na to se ovšem nedalo nic namítnout a Bret s Angelou začali procházet knihu a hledat únosce.
 "To ne, to taky ne. Ani tohle." Nějak takhle podobně probíhal monolog Angely k Bretovi a chudák zmiják nestíhal otáčet listy. Najednou však byli na konci knihy a výsledek žádný.
 "Co teď?" zeptal se bezradný Bret. "Angela tam tu příšššeru nenašššla." A Angela nasadila zkroušený výraz.
 "Když ono se to seběhlo tak rychle," řekla na svou omluvu. "Chvilku letěl jako ohnivák, pak se z něj najednou stala vážka a nakonec přistál mezi kameny na mýtince a ty se taky proměnily ve vážky a všichni letěli na nebohou Magdalenu, hůůůůůů," začala Angela imitovat pláč.
 "Nech toho," přišla k ní Cindy. "Za prvý brečet neumíš a za druhý tím nikomu nepomůžeš. Ani sobě." Angela pochopila, že nemusí nic předstírat a přestala fňukat.
 "Říkala jsssi, že každou chvíli měnili podobu?" zapojil se do diskuse i Bret. "To mi přijde docela zvláššštní. Měnit podobu můžou jen čarodějnice a čarodějníci. A měňavci."
 "Měňavci?" podivily se unisono Angela i Cindy. "To má jako být co?"
 "Vy neznáte měňavce?" podivil se Bret. "To jsssou takový potvory, který dokážou měnit podobu. Jednu chvíli je to ohnivák, pak ssse změní na vážku, to by klidně mohl být náššš známý Ohňomír." Cindy už zuřivě listovala knihou, ale pod písmenem "M" objevila jen motolici a muchomůrku.
 "Měňavci tu nejsou," prohlásila poté. "Takže ani nevíme, jak se s nima vypořádat."
"No jo, ale jak vysvobodíme Magdalenu? Vždyť ani nevíme, co zrovna ty měňavci budou a pak nás zajmou jako Magdalenu a " a Angela se opět dala do imitování pláče. Cindy si jen v duchu povzdechla, jak to má se sovami těžké. I Bret vypadal, že by ji nejradši kousl do ocasu a jen jeho vrozená plachost mu v tom bránila. Angela sice po chvilce přestala, ale to už se Cindy a Bret opodál radili, co dál.
"Už tě to řvaní přešlo?" zeptala se Cindy, když sova zkroušeně přiskákala. "Já chápu, že jsi přecitlivělá, ale pokud budeš hysterčit, nikomu tím nepomůžeš. Tak se koukej dát do kupy."
"Jo," přidal se Bret. "Děláššš jenom ossstudu." Jenže Angela nehodlala Bretovi tolerovat to, co si nechala líbit od Cindy a milý zmiják dostal facku, až se předníma zubama zarazil do stolu.
"A dost!" postavila se mezi dva bojovníky Cindy. "Magdalena je někde v okovech, trpí a vy se tu rvete. Zbláznili jste se?" Angela sklopila poslušně hlavu a podala se smířlivým gestem Bretovi křídlo. Ten se nejdříve lekl, že dostane další pohlavek, ale nakonec se na Angelu usmál a omluvil se. Místo ruky jí na usmířenou podal konec ocasu a  také Angela se mu omluvila za svou prchlivost.
"Tak se mi to líbí," prohlásila Cindy. "A teďka co s těma měňavcema."
"Mě něco, prosím, napadlo," ozvala se Angela, která si viditelně chtěla spravit reputaci. "Co kdybychom se je pokusili opít? Viděli jste přece, co s ním udělal jeden doušek Bretova dryáku."
"A dál?" zeptal se Bret. "Předpokládejme, že máme dossst dryáku k opití všššech měňavců. Co s nima chceššš dělat?" Sova jen pokrčila křídly a posmutněla.
"Neříkám, že je to šššpatný nápad," dodával ještě rychle Bret. "Jen musssíme domyssslet, co sss tlupou opilých a ssstrašššně ukecaných měňavců."
"Kolik máš toho svého ďábelského pití?" navázala na Angelu Cindy. "Třeba když toho vypijou více, tak usnou a my v klidu Magdalenu osvobodíme." Mezitím se Bret odplazil a po chvíli se objevil s velkým rybím měchýřem, který byl plný nápoje. Každý chvilku v duchu počítal, na kolik odrovnaných měňavců to bude stačit.
"Já sssi myssslím, že jich ani tolik není a budeme to moci ješšště zbytkem ossslavit," kasal se jako vždy Bret.
"To ne, Brete," odmítla Angela jeho postoj. "Ohňomír vypil jeden kalíšek a než jsem se vrátila ze sletu, byl v pohodě. Jestli chceme trochu času na nalezení a osvobození Magdaleny, tak to určitě stačit nebude."
"Taky si myslím," přidala se Cindy. "Nejjednodušší bude, když ještě trochu přiděláme. Čím budou opilejší, tím líp." S těmito slovy se zadívala na Breta a ten pochopil. Jeho recept přestane být tajným a budou ho znát další dvě osoby.
"Dobrá," pronesl pomalu. "Řeknu vám ten recept, abysssme mohli co nejrychlejc vysssvobodit Magdu. Ale pak ho okamžitě zapomenete. A ssslibte mi, že až vám ho povím, tak mi nebudete nijak ubližovat."
"Proč bysme to dělaly?" podivily se obě. "Jednou tvůj dryák poslouží dobrý věci a ne jenom na opíjení, když Magda není doma," dodala ještě Cindy, které bylo zmijákovo zdráhání podivné. Bret tedy svolil. Začal přidělovat úkoly, kdo má co přinést. Samozřejmě začal od nejméně škodlivých ingrediencí - od bylinek. Ty si nechal přinést Angelou. Cindy zase dostala za úkol sehnat nádobu, ve které to vše namíchají. Když měli oboje, poslal je obě pro další přísady s tím, že sám zajistí zbytek. Cindy odběhla, Angela odletěla a Bret se pustil do díla. Tentokrát mu to trvalo trochu déle než obvykle, ale nakonec dostatečné množství jedu do misky dostal. Potom se ještě nad miskou nahnul a vykonal do ní malou potřebu. Toto mu také trvalo déle, protože miska byla přece jen trochu větší než jeho obvyklé nádobky. Tak se do té činnosti zabral, že si ani nevšiml, že ho od dveří pozorují s vytřeštěnýma očima Angela a Cindy.
"Nechceš nám doufám namluvit, že to, co jsme pili, byl hadí jed a moč s bylinkama?" přerušila ticho Angela. Bret sebou trhnul, až málem spadl se stolu. Jeho mlčení si obě dámy vysvětlily správně a rychlým krokem a letem se vydaly k oknu potupně vrhnout. Když se trochu srovnaly, chtěly ještě něco provést nešťastně se tvářícímu Bretovi. Pak si ale vzpomněly na slib a pochopily, proč si vymínil trestní bezúhonnost. Bret mezitím využil chvilky nepozornosti a nápoj dokončil.
"Tak a teďka honem za Magdou," zavelela Cindy. Nádobu musel nést Bret, protože Cindy při pohledu na ni začala měnit barvu a Angela jakbysmet. Takže se zmiják uvelebil i se zbraní proti měňavcům sově na zádech, kočka si vlezla do košíčku, který sova uchopila do pařátů a vyrazili.