1. Trochu měkkce v prudké zimě vzdoruje emoce realitě- rýmě. V tichém šepotu skrývám vlastní nahotu... smývám. -Daruj mi lásku. :Však ji máš. -Nemám. :Co ty mi dáš? -Prázdná slova, nejistotu, nerozhodnost v každém kroku... -To chceš? -To nechci ani já... -Proč mě miluješ? :Vím já? 2. Nejistota v skutku i slově. skoro totéž, co bydlet v hrobě.. však já chci žít, rozumíš? Ne s žalem být... Žalem vlastní vinou, obžalobou lživou jen proto, že zlatem se platí trpělivost a já na ni nemám. NEmám peníze na trpělivost. UŽ DOST! Budeš jen můj vzácný host. Víc si nezasloužím, ač v srdci toužím být ti vším s tajným přáním... abys udělal totéž. 3. Jen představa. Mrtvá ponrava, kterou sníš. Nenasycen po čase odcházíš ještě více zdrcen. |