Dílo #24832
Autor:Terisek_Z
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Ostatní
Zóna:Jasoň
Datum publikace:23.03.2006 12:00
Počet návštěv:585
Počet názorů:4
Hodnocení:2

deset minut- aneb básničky po svařáku kol půlnoci

1.

Trochu měkkce v prudké zimě
vzdoruje emoce realitě- rýmě.
 V tichém šepotu
skrývám
vlastní nahotu...
smývám.
 
-Daruj mi lásku.
:Však ji máš.
-Nemám.
:Co ty mi dáš?

-Prázdná slova,
nejistotu,
nerozhodnost
v každém kroku...

-To chceš?
-To nechci ani já...

-Proč mě miluješ?
:Vím já?

2.

Nejistota v skutku i slově.
skoro totéž, co bydlet v hrobě..
však já chci žít, rozumíš?
Ne s žalem být...

Žalem vlastní vinou,
obžalobou lživou jen proto,
že zlatem se platí trpělivost
a já na ni nemám.
NEmám peníze na trpělivost.
UŽ DOST!

Budeš jen můj vzácný host.

Víc si nezasloužím,
ač v srdci toužím
být ti vším
s tajným přáním...
abys udělal totéž.

3.

Jen představa.
Mrtvá ponrava,
kterou sníš.
Nenasycen
po čase odcházíš
ještě více zdrcen.

Názory čtenářů
23.03.2006 12:21
PaJaS
smutná, ale pěkná. Některé obrazy jsou trochu drsné (alespoň pro mne - třeba jíst mrtvou ponravu), leč beru to jako koření tohoto díla. Tip top
23.03.2006 15:22
stanislav
jsem si tak představil, že takhle spolu mluvěj dva lidi a docela se mi jich zželelo, že to musí jako bejt docela pakárna... :o)
28.05.2006 12:32
engelmar
Docela mě to otěšilo. Ačkoliv si myslím, e by ti spíš seděl volnější verš.
Každopádně TIP.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)