Přes větší a menší díry mezi mraky byla vidět krajina. Seržant John Nittel za neustálého naklánění Spitfiru na tu či onu stranu, se vždy bedlivě na ní zadíval. Oblačnost mu dělala starosti, přes ni nemohl pořídit fotografie. Zrakem obezřetně přehlédl vzdušný prostor, ale nikde nespatřil nic, co by nasvědčovalo o přítomnosti nepřátelských stíhačů.
„Hm, tak budu muset ještě níž,“ pomyslel si a sklopil letoun. Kondenzační čára za ním vzápětí zmizela, což bylo pozitivní. Ale protože musel vyfotografovat určitou oblast, tak byl nucen zase letět rovně. A to znamenalo opětovné vytvoření bílého pruhu, který je dobrým vodítkem pro německé stíhače. Netrvalo to dlouho a nacházel se ve výšce, do níž měla dostup všechna nepřátelská letadla. A tak začal podstupovat velké riziko, neboť Spitfire nebyl vybaven žádnými zbraněmi. Přitom očima neustále těkal všemi směry.
   Když slétl těsně nad mraky, vyrovnal let. Vypadalo to, jakoby spodkem letounu kopíroval povrch mraků. Dělal to z toho důvodu, že bílá stopa částečně splývala. Nad každým prostorem mezi oblačností se naklonil na stranu a pozorně se zadíval na krajinu pod sebou. Moc dobře věděl, že bude muset slétnout až pod mraky, když bude chtít pořídit snímky.
Oblast, ve které měl provést fotografický průzkum, byla zanedlouho před ním. Pod maskou na obličeji zatnul zuby a lehce odtáhl řídicí páku od sebe. Let Spitfira se mírně sklopil a o chvíli později se ocitl pod mraky. Pak letoun vyrovnal a pokračoval ve vodorovném letu těsně pod nimi, přičemž nad sebou měl spodní část oblačnosti. Jeho pravý palec se ocitl na vrchu řídicí páky, kde stisknutím spouště se uvádělo v činnost fotografování. Pořizování snímků probíhalo bez potíží, i když se na obloze začaly objevovat první černé chomáčky, které znamenaly palbu protiletadlového dělostřelectva. Zatrnulo mu, když se jeden rozprask granátu objevil v blízkosti letadla. O chvíli později následoval další. Hned si uvědomil, že na sebe přiláká pozornost německých stíhačů. Jakmile dofotografoval, tak vlétl rychle do mraků.
  Když se ocitl nad nimi, rozhlédl se obezřetně kolem sebe a vyděsil se. Po své pravé straně uviděl dvojici letadel, o kterých nebylo pochyb, že jsou to německé stíhačky. Po zádech mu přeběhlo mrazení, načeř oba Fw-190 sklopily let. Nittel zvýšil rychlost Spitfira a provedl s ním ostrý manévr do strany nahoru. Přitom stoupal a přes horní část kabiny hleděl na oba nepřátelské stroje, které se v tu chvílí nacházely o něco níže. Poté prudce strhl letoun do strany ve směru nepřátelských stíhačů. A v letu vzhůru nohami učinil další úhybný manévr, po němž Spitfira“postavil“ na křídlo. Současně kolem něho prolétl svazek svítících střel od jedné německé stíhačky. Bleskově se zorientoval a v dalším manévru se dostal za jeden Fw-190. V tu chvíli zalitoval, že nemá čím střílet. Překvapený Němec ve stíhačce provedl úhybný manévr a on jej napodobil. Zároveň uviděl, že druhý stíhač se dostává za něho, a tak obratně vykopl letoun nahoru. Vzápětí mu pod ocasními plochami prolétly bílé čáry střel, ale to už velkou rychlostí stoupal. Zároveň sledoval, jak už asi dost naštvaní němečtí stíhači stoupají za ním. A ti na něho z velké dálky spustili palbu. Viděli, jak Spitfire manévruje ze strany na stranu a pak náhle padá ve vývrtce do husté oblačnosti. Slétli rychle tedy pod ní, ale nikde jej neviděli. A marně po něm pátrali nad i mezi mraky. 
 Tou dobou letěl Nittel skrz houstnoucí oblačnost podle přístrojů. Riskoval tím sice případnou srážku s nějakým jiným letadlem, ale nebyl vidět. Po dlouhých minutách letu se odvážil vystoupat nad mraky a nikým neohrožován vystoupal až do té výše, do které za ním němečtí stíhači nemohli.
 Na letiště se vrátil jako poslední z těch, co dnes letěli na průzkum nad okupovanou Evropu. Sotva se Spitfire na letištní ploše zastavil a on se odpoutal popruhy od sedačky, tak už byl u něho mechanik.
„Tak jaký jste měl let, pane?“ zeptal se ho mechanik.
„No, byl celkem vzrušující. Do rutiny jiných letů měl setsakramentsky daleko,“ odvětil mu.
„Aspoň jste se nenudil,“
„To tedy ne, ale klidně bych se bez toho vzrušení obešel,“ řekl, a když kráčel k jedné letištní budově, tak si znovu zpětně vybavil to, co zažil.

KONEC