Jedním z prvních příznaků je, že se ráno neprobudíte.

Protože už jste dávno vzhůru. Spánek začnete považovat za zbytečnost. Utvrzuje vás v tom posledních pár bezesných nocí nazpět.

V průběhu dní narazíte na další příznaky.

Ráno se vám chce zvracet při každém pohledu do velkého zrcadla. Cvrnkáte do všech ochablých ovarových svalů. Vzýváte Boha, že vaše tělo je vaším trestem na doživotí.

V rohu koupelny se kupí nezvykle velká hromada slipů. Tolik jste jich neunosili za celý minulý rok.

Lidi se vás štítí. Vaše zadumaná a potutelná usměvavost nasírá široké a daleké okolí.

Vaše tolerantnost je až za hranice pobudů, chmatáků, ožralů, čorkařů a budižkničemů.

Nenávist sousedek je nepřehlédnutelná.

Policie vás podezřívá, že jedete v tvrdém fetu, protože se usmíváte, chováte se slušně a pozorně, ikdyž zbrkle, a zdravíte i ty nejodpornější ženské z města.

Ztrácíte orientaci nad mamonem a máte touhu se osvobodit od přebytečného majetku.

Vaší bývalou ženu popadne panika a poleje pot, protože jí zavoláte, zda jí nedlužíte nějaké výživné a jaxe vlastně vůbec má, že doufáte,že se má úžasně. Protože není schopná slova a po minutě jen procedí mezi zuby "…kreténe..", popřejete jí sluníčkový den a slušně zavěsíte.

Po ulici se pohybujete absolutně dezorientovaně, jako byste vůbec nevěděli, kam jdete a ve kterém městě či vesmíru jste. Okolí je však absolutně pohoršeno tím, že se u toho usmíváte, povídáte si pro sebe a veřejně si pískáte. Máte chuť koupit si kytku a dát si jí do klopy.

Na radu prodavačky na poslední chvíli ustoupíte od úmyslu, když vám rozechvělým hlasem šeptne: „Nedělejte to, prosím, vždyť oni vás ušlapou zlostí a vztekem,…“

Tohle vám přijde divné. Nepřijde vám divné, že stojíte pod sprchou třičtvrtě hodiny a neustále a nepřítomně si mydlíte hlavu.

Když vylézáte z vany, v zrcadle si všimnete něčeho přízračného. Jako byste pustili zpomalený videozáznam pozpátku, pomalu vstoupáte zpět do vany.

Proboha, co to je? Zřetelně rozeznáváte v zrcadle krvavé bodné rány od šípů ve svých zádech.