Dílo #24572
Autor:Jan Urban
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Výkřik do tmy
Zóna:Jasoň
Datum publikace:15.03.2006 21:39
Počet návštěv:1194
Počet názorů:3
Hodnocení:3

Prasklé vědro Morfea

Kolena zlomená

o svlačce bílé

klesají do modrého pylu

který nám nebe obarvil

čirou vodou

a párou její mramoroval

skvrny šedobílé

do pozadí

strany odvrácené.

 

Stůj

Cesta zarostlá

ti šeptem napovídá

co bude tam

i o pár kroků dál

až hlasy ptáků utlumí

tma dnem zrozená

aby k polednímu

sama nový den zrodila

císařským řezem paprsků.

 

K mezi se přitulím

hlavou podepřenou

polštářem chrastavců

a nechám plynout volně sny

do spánku

který neosvěží

jen proto

že nechal zhoustnout krev

oslí únavou.

 

Já nořil se tělem

do tůně plné ryb

do kovu šupin leštěných

s černou dívkou

do tmy oděné tak

že oči rudé žhnuly v očích mých

v dechu zatajeném.

Křik ledňáčka

vše zahalil září zklidňující

aby nechal rozproudit

rány stigmat

které ty oči propálily

když obepnul mě kříž vrbový

jehož dutinou

se do mysli zpovědi vkrádaly

v podobě prožitků

milenců skromných i neskromných

a měnily se v obraz skutečný

v němž i já byl přítomen.

Prsten sluneční

se změnil v minci blyštící

z ní záře zacinkala

křikem kohoutím.

 

Tak  vzhůru

a krokem šouravým

probuzen

vykročím k nebi

vypitému těžkým snem.

 

 

Názory čtenářů
16.03.2006 14:09
majusa
**
17.03.2006 06:08
Raimund Jezu
Líbí se mi.
12.05.2006 22:07
kozisenek
Akademické,příliš málo sevřené.sice mnohdy překvapivé obraty ale cena je příliš vysoká.To šlonapsat na jednu třetinu.Ale nic proti gustu.Dobré*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)