Kolena zlomená

o svlačce bílé

klesají do modrého pylu

který nám nebe obarvil

čirou vodou

a párou její mramoroval

skvrny šedobílé

do pozadí

strany odvrácené.

Stůj

Cesta zarostlá

ti šeptem napovídá

co bude tam

i o pár kroků dál

až hlasy ptáků utlumí

tma dnem zrozená

aby k polednímu

sama nový den zrodila

císařským řezem paprsků.

K mezi se přitulím

hlavou podepřenou

polštářem chrastavců

a nechám plynout volně sny

do spánku

který neosvěží

jen proto

že nechal zhoustnout krev

oslí únavou.

Já nořil se tělem

do tůně plné ryb

do kovu šupin leštěných

s černou dívkou

do tmy oděné tak

že oči rudé žhnuly v očích mých

v dechu zatajeném.

Křik ledňáčka

vše zahalil září zklidňující

aby nechal rozproudit

rány stigmat

které ty oči propálily

když obepnul mě kříž vrbový

jehož dutinou

se do mysli zpovědi vkrádaly

v podobě prožitků

milenců skromných i neskromných

a měnily se v obraz skutečný

v němž i já byl přítomen.

Prsten sluneční

se změnil v minci blyštící

z ní záře zacinkala

křikem kohoutím.

Tak  vzhůru

a krokem šouravým

probuzen

vykročím k nebi

vypitému těžkým snem.