Stojím tu až po pás v závějích,
jen abych slyšel tvůj krásný smích.
Smích, který vždy mrazy zahání,
do srdce vkrádá se svítání.

Brodím se až po pás v bažinách,
ač smrti nablízku nemám strach.
Zahlédnu možná dnes úsměv tvůj,
to mi za risk stojí - stůj co stůj.

Deru se kupředu v bouři zlé,
na dlani před sebou srdce své.
Přijmi ho milá má - tento dar,
bez tebe bude jen pouhý cár.

Topím se, topím v očích tvých,
v tůňkách modro-šedo-zelených.
Není mi pomoci, hlas můj slyš,
záchranné lano je čím dál výš.

Ztrácím se - na moři dobrodruh,
na prst navlékáš záchranný kruh.
Ten mne ochrání v bouřích i tmách,
s ním jistě neobrátím se v prach.

To jméno, co vyryté je v něm,
hýčkám si v dlaních, já sám jen.
Dokáže popsat muž či dítě,
jak velmi moc já miluji Tě?