Je mi strašně, deprese mě svírá,

ubíjí mě dneska melancholie,

ve mně nezůstala skoro žádná víra,

den je černý jako bedna magie.

Smutek v duši, ten se nedá léčit lehce,

deprimující slova mě napadaj,

snažím se ho vyhnat, jenomže on nechce,

podle toho básně moje vypadaj.

Jdu ulicí, vítr honí suchý listí,

kopu do plechovky od Coca - Coly,

zamyšleně bloumám, mysl má se tříští

o každý strom, který vidím v okolí.

Jak to léčit, když splín sedí někde v hlavě,

myslím, na to je lék pouze jediný,

Browning devět milimetrů, splín je venku hravě,

zítra o tom budou psáti noviny.