Tvůj pohled z okna jako evoluce vydávající se za big-bang února věvodí zapadlé enklávě slunečního města Siluetíš předjaří Větráš své zážitky zrovna když se rozsvítilo a čerstvý vzduch se mírně slaně sype z medových front slunečního pofidlávání Štěstí se skrývá na balkóně a v mělkých bahnech letitých šatlav, z nichž dýmá epos o mé nepořádnosti Ještě, že nejsi uklízivá
Okapy zevnitř vysychají dechem fénů z modrých obloh a já hledám v kredenci zabíjačkovou polívku Možná nevíš, že existuje někdo tak zvláštní že tohle ráno bere jako slast a má z toho tak trochu estonský pocit |