Stádo splašenejch saxofonů vpálilo mi do žíly všechny smutky dnešní noci opilej nádražák tančí bez talentu a bez pomoci
Na Karlově náměstí holky sklízej svoje těla a slova oněmělá lemují alej mých oběšenců z milosti
Vymačkanou šťávou z pomerančů lepím hvězdy po tapetách papírovej vesmír jenom pro nás dva
A pak znovu ( poslední mezihra ) rozpouštím sny ve vaně bílý pěny bubliny praskaj kokety namyšlený fanfaróni svítání
Mlčím u stánku s levným odpuštěním zapíjím rýhy minulostí a Noc - ta nahá madona co jí zpřeráželi všechny kosti vysvléká se z hadí kůže chvilku před tím než jí ráno oslepí
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Faun', 06.02.2006 13:07.
Děkuji všem za zastavení, zvláště pak Albireovi - to proto, že se většinou moc v názorech na poezii neshodujeme. Jeho výrazu přízně k tomuto mojemu kousku si proto zvláště vážím.
Burlev : no jó, pořád s tím Hrabětem. ( taky mi ho to připomíná)
Taky ti často předhazuju Hraběte, však víš. Dneska v tom ale vidím především Fauna. A pro změnu napodobím dnes já Pavla Burleva:
"dosT dobré". Ba ne, ještě lepší!
tohle je takovy rychlejsi a rekla bych i udernejsi ale nemohu si pomoct rikala sem si jen se stavim na chvili a oplatim par milych slov ale asi budu cist dal protoze pises veci ktere vyhledavam pouzivas slova ktera sou mi blizka
Vymačkanou šťávou z pomerančů
lepím hvězdy po tapetách
papírovej vesmír
jenom pro nás dva
(rikas ze pisi nenapadne ano mam pocit ze nemam na nic ta prava slova)