LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #2323
Autor:	josefk
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza/Miniatura
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	08.01.2004 09:21
Počet návštěv:	2403
Počet názorů:	17
Hodnocení:	15

Prolog

Cestou do Prostějova...

Slyším chorál

Ohrozim Prostějov, Vícov. Křižovatka tří směrů. Dramatická krajina, jako ta věta z ní poskládaná. Předěl mezi divokým a žírným krajem, místo, kde se mísí Halasovy a Wolkerovy verše. Místo, kde na polích s obilím a s cukrovkou, která jsou od sebe vzdálená jen pár stovek kroků, začíná sklizeň ve stejnou dobu. Střecha plumlovského zámku trhá těžké dešťové mraky na cáry a nad Hanou již svítí slunce. Povětřím tu věčnou ozvěnou třaskají výstřely a vanou vzdechy popravených Vícovských. Kolem kostelíku ve Stínavě, v tom kraji setnutých, se krčí stejné střechy, pod kterými se před čyřicetitřemi roky zazdívali farníci čekající konec světa. Na mezi nad vesnicí je luční kvítí navždycky potřísněno krůpějemi krve dívky, kterou tam pár let nato kdosi umlátil frézovacím trnem. Z dáli věků znějí od Hradiska keltské písně, z roviny Hané píchá do nebe prst prostějovské radnice. V jednom domě ve Ptení leží na stolku první kontaktní oční čočky na světě. Hluboké vojenské lesy se táhnou až k Pustiměři a pustě dýchají středověkem. Kraj, kde v chladných měsících končívá náhle, na pár metrech, sluneční svit a začínají mlhy, okraj míst, kde jsou doma drsné povětří a houževnatí lidé.

Počet úprav: 8, naposledy upravil(a) 'josefk', 08.01.2004 10:10.