prostor se zúžil
na výseč času
mezi šerem a světlem
za okny sněží vločky
kreslí bílou tuší
do skel kruhy blízkosti
a
souznění…
hvězdy šeptají to
co já neumím…
kolik tužeb,
jež nikdy nevyřčeny
umírá v oněmělých hlasivkách…
pro krásu
hloubku očí
při blízkém pohledu…
stopy snů rozrývají
čelo
noci…
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Charlien', 08.01.2004 10:36.