Dílo #22809
Autor:Siral
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:18.01.2006 13:29
Počet návštěv:1046
Počet názorů:6
Hodnocení:11
Patří do archívu:<Soukromý> witko: co je fajn

Sonata da camera
Slova vnořená do večera modrají
a chladnou
Kamenná lebka blízkého boha
svítí na cestu myšlenkám
hadovitě se plazícím k západu
Lampa rozčísne svým monologem světla
rozpravu hvězd a tmy
Stín zachřestí tichem
až v šíji zatrne
A mezi prsty na krátko rozkvetou
svou vlastní pravdou
keře bílých růží

Všimla sis někdy
že když jdeš proti tmě
tak klade odpor?

To se jen zachytává za trny těch růží
Abys nezapomněl
že se má jít dál

Názory čtenářů
18.01.2006 14:33
Mario Czerney
hodně mě oslovilo, díky*t
18.01.2006 19:08
witko
Až mi v šíji zatrnulo.díky
18.01.2006 23:18
Lu_Po
*
19.01.2006 15:00
beepee
mmmmmmm
s pátým přečtením už i vidím obrazy :)
19.01.2006 21:22
Repulsion
witko napsal(a):
Až mi v šíji zatrnulo.díky
Lu_Po napsal(a):
*
beepee napsal(a):
mmmmmmm s pátým přečtením už i vidím obrazy :)
Mario Czerney napsal(a):
hodně mě oslovilo, díky*t
Ach, Bože, ty nevíš jaký žal!
19.01.2006 22:49
Mario Czerney
to že mě něco zaujmě nebo prostě mě to nějakým způsobem osloví - to neznamená Repulsione, že je to výzva ke Tvému žalu

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)