Marnost nad marnost
Marnost nad marnost jak hory hory k neslezení krušné čekají na pamět´ až usne
A až by nevěděla tam kdesi na rozcestí kudy má jít a kam
Kde táhlé nářky poraněných nocí potichu ukládám
Pod klenbu smutných zvonů uložím také neklid a sotva slyšitelný zpěv Mámivou vnitřní asonanci stromu těkání času z větve na větev |