Dvacet let jsem byl ženatý. Deset let jsem žil se ženou v domnění, že miluji. Pět let jsem opravdu miloval a myslel jsem, že je to na věky.

Je mi přes čtyřicet, žiji sám a někdy mám pocit, že jsem úplně v hajzlu.

Ale i na to se dá zvyknout, je to mnohem lepší než se každé ráno probouzet vedle rozestlaného polomrtvého hrocha.

Kladu si však otázku, proč ženy říkají, že touží po romantice a něžném obětí, po křehké lásce poletující na křídlech Babočky Admirál a jednoho dne Vám nos rozbije neurvalý chachar smrdící potem a Vy se dozvíte, že jste byl až moc křehký, že jste byl až moc romantický, že jste byl až moc hodný a že žena někdy potřebuje přiškrtit, trošičku přirdousit, aby věděla, že je chráněna silnými pažemi. Tak jí dáte facku a tím Babočce Admirál vyškubete křídla i nožičky.

Začnete se nalívat svinstvama, smrdíte potem, chováte se neurvale v domnění, že tohle je tedy ten styl, který se ženám líbí a přitom si nevšimnete, že se jim z Vás zvedá žaludek.

Přežijete spaní v papírové krabici v ulici k nádraží či v kanálu u horkovodu, přežijete žloutenku, nezbývá Vám nic než skočit z mostu nebo si začít vážit sám sebe.

Uzavřete se do sebe a okolí Vás pokládá za podivína. Najdete si svůj sen a začnete budovat svou spokojenost bez jakékoliv cizí účasti. Protože už víte, že žít je mnohem lepší než skákat z mostu, dokážete se radovat i z jednoduchého zjištění, že právě Vy jste produktem té nejrychlejší spermie. Stanete se úspěšným  a vracíte se na místa ozářená sluncem. Rád uvěříte svému srdci, že láska existuje, když potkáte ženu, která Vám od boku sdělí, že tak romantického a pozorného a kouzelného člověka nikdy v životě nepotkala a že jste jí převrátil celý život naruby. Začínáte dýchat za oba, hrajete s otevřenými kartami a otvíráte energetickou dálnici ze srdce k srdcím všech ostatních. Poskakujete po špičkách, zpíváte si a nadnášíte se společně s navrátivší se Babočkou Admirál. Pak jednoho dne dostanete do nosu od stejně odporného a neurvalého, potem smrdícího chachara, kterým jste dokázal být také, a dokonce máte pocit, že jste v té roli byl mnohem lepším a věrohodnějším.

Dozvíte se, že žena někdy potřebuje přiškrtit, trošičku přirdousit, aby věděla, že je chráněna silnými pažemi. Dáte jí tedy facku a chachara vezmete do baru, kde jej podplatíte, by si ženu vzal a už se s ni nikdy nevracel, protože se chcete osvobodit od pouta zodpovědnosti za člověka, kterého jste opravdu miloval.

Žijete sám, užíváte si to, jste úspěšný, ale vaše srdce je jako kus flákoty z hypermarketu. Přemýšlíte nad tím, jak docílit toho, abyste byl drsným romantikem, voňavým smraďochem, kanálním gentlemanem, dementním intelektuálem a děsně Vás to vyčerpává.

Jednoho večera se zastavíte pod hvězdnou oblohou, s uvědoměním si své bezcennosti a malichernosti vůči Vesmíru a hlavou Vám proběhne otázka.

Ví vůbec ženy, co chtějí?

Asi ne, ale nedají Vám pokoj dokud to nedostanou!