Dílo #22384
Autor:van_der_brugg
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:06.01.2006 15:55
Počet návštěv:1093
Počet názorů:5
Hodnocení:6

Z Ruzyně

Vzpomínám si na úžasné lidičky, které jsem několikrát potkal na ruzyňském letišti. Ač byli dospělí a někteří již dost přerostlí, jejich duše se zastavila někde v osmi či deseti letech, a tak přestože na první pohled vypadali jako turisti z JZD Slamkovice, kteří nikdy ještě neviděli letadlo, uvnitř těch svých duší svítili jako žárovičky na vánočním stromečku.

Chasník v kožené bundě, baretce, ze které trčely trsy stříbrné trávy, v  prošlapaných polobotkách a v kalhotách z padesátých let na autobusové zastávce Letiště Ruzyň přistoupil k seriózně oblečenému pánovi v chundelaté papaše a upravil mu šálu a zapnul nejhořejší knoflík zimního kabátu se slovy: „ Jaroušku, zapni se, ať ti není zima“. Jaroušek klidně stál a dmul hruď k zapínání knoflíku a oči mu poskakovaly po ostatních čekajících na autobus jakoby sledoval neposedný pingpongový  míček.  Celá tato mimozemská  výprava nastoupila do autobusu jako poslušní školáčci a  Jarda s Chasníkem si sedli vedle sebe. Přes řasy víček vyzařovali světélka vánočních ozdobiček a prožívali jízdu autobusem jako něco ojedinělého, zvláštního a neopakovatelného, se zatajeným dechem, až jsem čekal, že na blížícím se kruhovém objezdu, kde se autobus nečekaně nakloní, že se právě v tom místě mimozemšťánci chytnou za ruce, jako na řetízkovém kolotoči, plni výskotu radosti míchaného s nepopsatelným strachem, strachem z toho, že řetízky prasknou a oni uletí setrvačností kamsi do vesmíru.

Sterilní hlas autobusového reproduktoru ohlásil, že brzdíme v zastávce „Divoká Šárka“.

Marťánek v těle šedesátiletého Jarouška se rozchichotal…“Hi hi hi…Divoká Šárka… Hi hi hi…Divoká Šárka…“ Pak náhle ustrnul, udělal strojově vpravo hleď a přilepil čelo k chladného oknu autobusu.

Přímo před jeho zrakem pod Jarouškovým oknem defilovala mladičká žabka, demonstrujíc svou rozhaleností  a krátkostí sukní, navzdory mrazivému počasí, že ona má ale úplně všechno všecícko, po čem mužský zrak celý život touží a že se nestydí to své všecícko nést sebou po ulici a zdarma tak obdarovávat všechny vyvalené mužské bulvy bez výjimky.

Jaroušek sebou trhnul, nečekanou silou lokte udeřil do „chasníka“ ze stejné planety, a rychlým kmitem hlavy v papaše nasměroval chasníkův zrak přímo na prvomájový alegorický vůz převtělený do té nejodhalenější slečny v okruhu padesáti kilometrů.

Oba marťánci měli přilepené čelo k oknu, které se mlžilo, ikdyž oba zatajovali dech.

Jaroušek se zazubil a rozchichotal: …“Hi hi hi…Divoká Šárka… Hi hi hi…Divoká Šárka…“

A jak se smál drnčel čelem o zamlžené okno autobusu.

Předstíral jsem, že mi něco padlo do oka, otřel jsem si šťastnou slzu zjištění, že existují ještě krásnější a pohádkovější světy, než o kterých se zdá nám přízemšťanům.

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'van_der_brugg', 05.02.2006 00:11.

Názory čtenářů
06.01.2006 16:02
stanislav
jo jo. pěkně vykreslené momenty ze života vezdejšího.
06.01.2006 16:19
fungus2
Výborné**
01.02.2006 14:24
Hester
*
06.06.2006 02:16
Hana
* úžasný...
02.03.2007 10:09
Henry
hm, hům, pěkný...pár obratů mi připomělo Hrabala:)
*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)